Monografie Milan Dobeš – Grafika 1962–2017 je nejen důstojným připomenutím, ale také potřebným přiblížením této výrazné osobnosti jak česko-slovenského, tak světového umění.
Recenze: Monografie Milana Dobeše neruší jeho kruhy
Vzhledem k nezpochybnitelnému Dobešově významu je s podivem, že nejenže je jeho dílo u nás stále známo spíše jen užšímu okruhu milovníků umění, ale že tato kniha je teprve první, jež je u nás Dobešovi věnována.
Milan Dobeš (*1929) přitom již dávno v šedesátých letech vystavoval nejen u nás, ale i v prestižních západních síních. Rodák z Přerova přišel v roce 1951 do Bratislavy, kde vystudoval malbu a kde od té doby žije a tvoří, koncem padesátých let se však v jeho díle začaly projevovat abstraktní a později i geometrizující prvky, vedoucí až ke konstruktivismu – a v tu chvíli se, jak se říká, skutečně našel.
Již tehdy se věnoval grafice, a především serigrafii, jíž je také zasvěcena obsáhlá monografie, uvedená textem Ivana Jančára, shrnujícím jak Dobešův dosavadní život, tak jeho uměleckou tvorbu. Následuje delší rozhovor s Vladimirem 518, v němž umělec vysvětluje svá východiska, zároveň je zajímavý svým nadgeneračním souzněním.
Abstrakce, ale ne studená
Cituje-li Jančár Dobešův První manifest z roku 1960, jako by zároveň popisoval díla, představená nyní knižně. V manifestu mimo jiné zaznívá toto pro Dobeše dodnes platné „přikázání“: „Ve svých objektech hledám co nejjednodušší geometrické kompoziční vztahy prvků hmoty s prostorem mezi nimi. Pravidelný, opakovaný rytmus, narušený a opět vyvážený.“
Monografie Milan Dobeš – Grafika 1962–2017
Na Dobešových dílech často vidíme kruh a jeho různě pojednávané variace, různě posouvané, neúplné, vždy však – a to platí pro Dobešovu tvorbu obecně – ve velice čisté formě. A také skutečně krásných, čistých barvách.
V souvislosti s touto čistotou je dobré si připomenout, co o Dobešovi a jeho poctivé motivaci napsal již v roce 1968 Jindřich Chalupecký: „Co teď dělá, patří do oblasti ‚studené abstrakce‘ s jejím vypočítavým konstruováním geometrickou výtvarnou řečí, optickými klamy a automatizovanými pohyby. Je to zrádná estetika: velmi snadno svádí k dvojsmyslným zábavám vypočítaným na hravé překvapení. Ale Dobešova práce je nesena skutečnou potřebou výtvarného vyjádření.“ Slova, která vlastně ani nepotřebují nějak rozvádět.
Možná přece jen dodejme, že ona poctivost je zcela přesvědčivá, v Dobešově díle opravdu není žádný kalkul, žádná macha. I to je důkazem jeho mistrovství.
A pokud jde o vzorně vytištěnou a graficky upravenou monografii Grafika 1962–2017, jen potěšit nás může úmysl Nadace Milana Dobeše v dalších publikacích věnovaných Dobešově dílu pokračovat.
