Zná jí asi dost lidí, nápadně přitažlivá štíhlá vysokánská blondýnka, kterou můžete vídat za barem v kavárně 3+1, tam, kde visí ona výstava, o které chceme dnes psát, nebo v reprezentační velkogalerii DOX v Holešovicích, opět za barovým pultem. Absolventka malostranského gymnasia v Josefské a soukromého gymnasia Josefa Škvoreckého, milovnice francouzského jazyka či moderní architektury, která byla k vidění také v kavárnách Ouky Douky či Kávovarně, pracovala na pražském letišti, aranžovala velké společenské akce, poznali ji v různých televizích, chvilku bývala i květinářkou….
Doslova oplývá příjemnou plachostí, decentností, překvapí svými znalostmi, pobaví hudbou, kterou v kavárně 3+1 hostům vybírá. O fotografii se nijak zvlášť nešíří, přesto v tomto krátkém představení bude asi velkým překvapením pro mnohé, stejně, jako byla pro pisatele.
Jednoduše a přitom decentně nainstalovaná komorní výstava v 3+1 je pro mnohé citlivé i profesionálně vnímající návštěvníky naprostým překvapení. Druhou místnost sice protíná pás zajímavých autodokumentů, které samy o sobě v případě lepší prezentace také slibují do budoucna příjemné překvapení, přesto hlavní téma stojí za to.
Je to naprosto neokázalá, neefektní, ale přesto citlivá série nádherných snímků z nedávno otevřené největší pražské soukromé galerie moderního umění, holešovického DOXu. Kristýna ji opravdu dobře zná, pracovala tam a měla čas najít místa, která opravdu na černobílých záběrech „zazní“. Dokonce se dá říci, i když by to mohlo být špatně vykládáno, že se atmosférou, formou a snad i trochu zpracováním nápadně blíží nejlepším dílům české moderní fotografické meziválečné školy, pokud lze o takové hovořit.
Fotografie jsou však nejcitlivější a nejúpřímnější výpovědí o prostoru, který vznikl díky výjimečnému zápalu soukromých investorů, je to vlastně poctivé poděkování. Dodnes fotografovala DOX řada renomovaných fotografů, kteří měli za cíl prezentovat DOX jako skutečně dokonalé dílo současné české architektury i jako výstavní prostor, v Čechách se neopakující. Kristýna takový úkol neměla, ani oficiálně, ani v sobě. Je to poetický pohled, vyznání (možná jich časem bude více) o světle, prostoru, materiálu, čase a sympatii.
Pokud bude Kristýna Hochmanová pokračovat stejným způsobem, můžeme počítat s dalším dobrým talentovaným autorem. A to i přesto, že se na odbornou vysokou školu nedostala již třetím rokem. Možná, že by jí tato fotosérie mohla pomoci, stejně tak, jako udělala radost divákům v 3+1.
P.S.: Kavárně 3+1 - je to vaše nejlepší výstava za minulý rok!
Cafébar 3+1, Plaská 10, Praha 1, Malá Strana, otevřeno do 24:00
