Více než čtyřicet let přijíždím rád na Petřiny, kde v neširokém chodbovitém vstupním prostoru sleduji - lhostejno, jaká doba vládne za skleněnými stěnami - zajímavá a často jinde nevídaná výtvarná díla. Dnes se o tento prostor kurátorsky stará asistentka profesora Kurta Gebauera z Vysoké školy umělecko-průmyslové Dagmar Šubrtová. Představuje zde postupně zajímavé projekty většinou mladých tvůrců, jak ostatně odpovídá jejímu věku a světu, ve kterém se jako nedávná studentka pohybovala a pohybuje. Kvalita vystavovaných děl přímo navazuje na hledačským způsobem zaměřenou orientaci výstavního prostoru, využívaného pro svoji odlehlou polohu i k výstavám, jejichž autoři nepatřili vždy k těm, kterým doba přála.
Ústav makromolekulární chemie
Petřiny, Heyrovského náměstí 2, 162 06 Praha 6. Tramvaj č. 1, 2, 18.
Otevřeno v pracovní dny 8:00-18:00. Výstava potrvá do 15. srpna.
Šubrtová nyní pozvala Jaroslava J. Alta (absolventa oboru restaurování na pražské AVU u profesorů B. Slánského, K. Veselého a R. Ondráčka, dnes vysokoškolského pedagoga na Univerzitě Karlově), který představuje dva subtilní soubory z velkoformátových sérii Kalendárium a Stabilní a stabilnější. Na první pohled jednoduchá geometrická abstrakce, navozující úctyhodnou atmosféru setkání s velkou klasikou, doslova nutí k detailnímu prostudování. Malba akrylem kombinovaná s tužkou, v detailu pak v několika základních barevnostech precizně pracující s jednoduchými geometrickými tvary - čtvercem, kruhem, pásem, trojúhelníkem, hlavně pak základním prvkem, přesným rastrem - prozrazuje na autora v prvním plánu jeho dokonalou schopnost soustředění a ovládání.
Napadne nás - šedé odstíny, elegantní zpracování, vhodné do reprezentačních velkých interiérů. Druhé čtení nás však vtáhne, zejména u cyklu Kalendárium, jehož vystavené části Prosinec, Červen, Září či Březen ovládají až velmi elegantně galerijní prostor, k naslouchání a sledování hluboce osobních autorových záznamů. Přijmeme-li složitě zakódovaná autorova sdělení, nahlédneme do svébytného a velmi subjektivního vnímání plynutí času. A putování Altovým časem má své unikátní kouzlo, kterému nakonec nelze nepropadnout. Samozřejmou podmínkou, společnou současnému modernímu umění, je citlivost a nepředpojatost diváka.
Intimita a subtilnost autorova sdělení je odměnou, ostatně i právě proto se tak trochu brání komentářům a popisům. Tvář vystavených děl je vlastně druhotným a následným produktem, podobně jako jeho svrchovaně estetické vyzařování. Neoddiskutovatelnou je však - tak trochu v rozporu se zmiňovanou křehkostí, formátem i zpracováním - daná a zvolená velkolepost. Můžeme tak přijmout i určitý diktát, který ale nemusíme vnímat záporně, spíše jako podtržení možného.
Stabilita a nestabilita v přímé návaznosti na průtok času jsou námětem druhé skupiny vystavených děl. I zde jde o záznam řady osobních úvah a komplikovaného analytického vidění obou protilehlých pojmů, pracuje se zde s pojmy prostoru, prostředí, času a s vazbami, které patří do oblasti hlubokého filosofujícího bádání.
Je dobré, že „Makráč“, jak se této galerii zkráceně již léta přezdívá, Alta připomenul. I přesto, že jej známe z výstavních síní více než třicet let, potvrzuje i touto výstavou svébytnost, originalitu. „Dole ve městě“ nelze v těchto dnech v těch několika málo galerijních prostorách, které jsou v Praze dnes provozovány, najít takto kvalitní výstavu daného druhu.
Poučný a poučený text ve skládačce k výstavě napsal Jiří Hůla, který také výstavu zahájil. Připomíná, že Altova díla nalezneme ve sbírkách Národní galerie ve Washingtonu, Národní galerie v Praze, Umělecko-průmyslovém musea v Praze, Modern Art Muzea v Egyptě, Art Space Gallery v Japonsku, v Muzeu grafiky v Holandsku, Ministerstva kultury v Praze a v galeriích K v Praze a H v Kostelci nad Černými lesy.
