Rozhlasový dramaturg a redaktor Jiří Hubička (nar. 1950) působil dva roky jako "zahraniční expert české sekce zahraničního vysílání čínského rozhlasu" v Pekingu. Popis té práce zní trochu krkolomně a ani o jejím smyslu (autorovým úkolem bylo mj. opravovat a stylisticky upravovat texty zpráv, které čínský rozhlas vysílá v češtině a které jsou určeny posluchačům v Česku) asi každý nebude stoprocentně přesvědčen. Díky tomuto pobytu ovšem Jiří Hubička poznal Čínu z jiné stránky než z té oficiální či turistické a hlavně - napsal o Číně poutavou a zajímavou knihu.
Kniha je doplněná množstvím barevných fotografií, které možná nejsou profesionální, ale jsou to zajímavé momentky z každodenního života. Text, rozdělený do 14 částí, profesionální je, je napsán lehkým stylem, čtivě a přitom fundovaně, ale jeho hlavní přednost vidím ve velmi úzkém kontaktu s každodenním, všedním čínským životem.
Autor se - velmi sympaticky - nesnaží předestřít před českým čtenářem vyčerpávající a všeobecně platný obraz Číny ani zaujmout stanovisko ke všem jejím problémům, od lidských práv přes Tibet až po překotný technologický rozvoj (byť se žádnému z těchto témat nevyhýbá). Jiří Hubička píše především o lidech, kteří byli po dva roky součástí jeho života - o svých spolupracovnících z české redakce, o čínské kamarádce Li a její rodině, o bohemistech a lidech kolem českého velvyslanectví, o setkávání s krajany, o cestách po Číně, které absolvoval většinou s návštěvami z Česka, o cizincích, s nimiž se v Číně potkal.
Zachycuje útržky jejich příběhů a osudů, ale kromě toho nám také sděluje spoustu faktů o historii i současnosti Číny. Sděluje nám je ale jakoby mimochodem, mezi řečí, tak jak je asi sděloval svým českým návštěvám, jako informace, které je možné hned zapomenout, a snad právě proto nám utkvějí v paměti.
Jak už jsem zmínila, autor se nevyhýbá tématům, o nichž se v čínském rozhlase asi tolik nemluvilo. Píše například o množství poprav či o čínské okupaci Tibetu. Snaží se nepřistupovat na oficiální čínské argumenty, ale ani není kritický vždycky a za každou cenu; hledá nepředpojatý pohled. To se mu ne úplně vždycky daří.
Fascinace Čínou, jíž asi není těžké podlehnout, někdy převáží - to se projevuje například v těch místech, kdy Hubička vytýká některým českým novinářům a jiným lidem, že se dívají na Čínu jednostranně, nejsou k ní vstřícní - ale to přece není jejich povinnost, proč by měli? Autor má svůj pohled, oni zase svůj. Takových míst je ale v knize velmi málo - a ještě musím dodat, že Hubičkův pohled na Čínu mi připadá nejenom zajímavý, ale také přesvědčivý (a popravy i čínskou okupaci Tibetu odsuzuje!).
Při četbě knihy Hledání čínského draka jsem nejvíc litovala, že jsem si ji nepřečetla před cestou do Číny, ale až po návratu. Knihu velmi doporučuji jako nepředpojatý, nepolitizující obraz života v zemi, která patrně bude hrát na světové scéně čím dál významnější roli.
197 stran, množství barevných fotografií, Radioservis 2008
