Recenze: Jihokorejský Parazit se zdatně přiživuje na třídních rozdílech i precizní filmařině

Jižní Korea se na letošním filmovém festivalu v Cannes dočkala první Zlaté palmy. Obdržel ji dlouhodobě úspěšný a světově uznávaný režisér Pon Džun-ho se snímkem Parazit. Jeho směs hrubého humoru, drásavého napětí a sociální kritiky nadějně vzhlíží i k dalším oceněním v nadcházející oscarové sezoně. Od 3. října se Parazit „rozšířil“ do českých kin.

Zásadním rysem tvorby Pon Džun-ha je poukazování na existenci opomíjených sociálních vrstev ve vyspělé západní společnosti. Film Pečeť vraha (2003) ukázal v pozoruhodných detailech krizové období druhé poloviny osmdesátých let v Jižní Koreji. Explicitní kritiku Pon Džun-ho namířil ve svých dalších snímcích proti mnoha cílům, například americké armádě v Mutantovi (2006), falešně globalizované společnosti v Ledové arše (2013) a bezcitnému kapitalismu v Okje (2017).

S Parazitem zatím slaví, nejen díky ocenění z Cannes, svůj nevětší triumf. Jihokorejská kinematografie zkrátka podobné mezinárodní renomé nepamatuje. Paradoxně své kritické ostří režisér tentokrát namířil právě proti své domovině.

Žánrově nevyhraněná zpráva o společnosti

Jedna z hlavních myšlenek, kterou Pon Džun-ho v Parazitovi zužitkovává, zní, že k dolním 99 procentům patří člověk jen do té doby, dokud si také nenajde někoho, koho může vykořisťovat. Režisérova představa bezcitné a velmi polarizované společnosti se jeví jako námět pro sociální drama, Parazita ale žádná žánrová vymezení nesvazují. Jak Pon Džun-ho prezentoval ve svých předchozích snímcích, nečiní mu problém volně přecházet mezi tóny a náladami. Žánrové hranice soustavně ničí a jeho vyprávění přitom dosahují překvapivé soudržnosti.

Nespočet filmových recenzentů již poznamenalo, že Parazit dokáže fungovat jako komediální satira, pochmurné drama i zástupce tzv. „home invasion“ thrillerů, v kterých se do domácností dostává nezvaný host. Ačkoli je Pon při přecházení z jednoho módu do druhého velmi zručný, publikum neznalé jeho minulé tvorby (kupříkladu Mutanta jako hororu o monstru, satiry a zároveň rodinné komedie) se ve filmu může pocitově ztrácet. Je třeba se připravit na snímek, který žánr podřizuje snaze zpravit o nedostatcích stávajícího společenského uspořádání.

Koncert parazitů

Čtyřčlenná rodina Kimů žije v chudém sklepním bytě. Trvale strádají a zakázky na skládání krabic pro pizzerii je už všechny neuživí. Dospělému synovi Ki-woovi se však naskytne příležitost doučovat anglický jazyk v bohaté rodině pana Parka. Za pomocí diplomu zfalšovaného jeho sestrou Ki-jung místo získá a luxusní sídlo začne pravidelně navštěvovat. Sestru poté pod jiným jménem vmanipuluje do rodiny jako učitelku umění pro malého Da-songa. Následně zajistí vyhazov řidiče, kterého nahradí otec, i služky, jejíhož místa se ujme matka. Infiltrace „parazity“ je tak kompletní.

Účinnost mnoha zvratů a proměn vztahů mezi postavami zajišťuje promyšlená konstrukce snímku. Pon Džun-ho je mistrný ve zdůrazňování vlastností, které jednotlivé figury definují. Poté už stačí jen málo k tomu, aby z jejich interakcí stvořil úchvatný koncert založený na odchylkách a kontrastech.

Parazit
Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary

V průběhu vyprávění přitom bravurně zužitkovává mnoho motivů, jejichž úloha se původně jevila vcelku okrajová. Takto se v pozdějších scénách vrací odkaz předchozího majitele domu, porouchaná světla i Da-songova obliba v hraní si na indiány. Jestliže se v úvodu filmu kámen darovaný Kimovým jeví jako bizarní, ale nepodstatný úkaz, buďte si jisti, že bude v dění hrát ještě velkou roli.

Do nejvyšších pater

Pro režisérův styl je opět zásadní schopnost přiblížit své kritické myšlení skrze prostor. Nejzřetelněji je to patrné na pojetí společnosti jako tří symbolických pater. Zatímco nemajetná rodina Kimů obývá sklep, dvojí podlaží vily Parkových svědčí o nesrovnatelně vyšším statusu. Jde svým způsobem o symboliku podobnou odděleným vagonům postapokalyptického vlaku z Ledové archy.

Snaha Kimových tedy směřuje k ovládnutí nejvyšší úrovně. Triumf nastane, když v nepřítomnosti majitelů domu mohou v prvním patře opanovat postel nebo si dopřát hřejivou koupel. Nucený návrat do sklepních prostorů je pak o to bolestivější a vede ke zkratovitým jednáním.

Zcela jiný film

Přibližně v polovině stopáže se zdá, že mají „parazité“ vyhráno. Dynamická střihová montáž nám přiblíží vyvrcholení jejich manipulací. Místo radosti ale Pon Džun-ho vyprávění nasměruje jinou cestou – řešit se začne morální stránka celého podvodu s naléhavě dramatickými podtóny. Zápletka poměrně šokujícím způsobem získá i thrillerovou polohu.

Je překvapující, jak se vršením jednoho odhalení a nepříjemných náhod z Parazita stane docela jiný film. Vše řečené i naznačené v dlouhé thrillerové sekvenci slouží jako předznamenání závěru, v němž se nesouměrnost mezi třídami ukáže jako neudržitelná. Absurdní situaci a dusivé napětí, v kterém jde o všechno, režisér slaďuje perfektním formálním řešením. Střídání rychlého střihu a lehce zpomalených záběrů skvěle zachycuje rozličnost emocí, které celé toto virtuózně zrežírované vyvrcholení přináší.

Bong stejně jako ve svých předchozích snímcích dovádí vše k elegantnímu konci, který zřetelně a možná trochu doslovně formuluje jeho kritické postřehy. Veskrze seriózní a umírněný akcent může posloužit i jako „záplata“ pro ty, které v předešlých desítkách minut zaskočily přechody mezi náladami. Byla-li sociální vnímavost Pon Džun-ha důvodem k zisku Zlaté palmy, tak budiž, nemělo by se ale zapomínat na jeho režijní a scenáristickou zručnost, kterou nám dává okusit různorodé a zdánlivě neslučitelné pocity.  

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zemřel David Hockney, britský malíř a ikona pop-artu

Ve věku 88 let ve čtvrtek v Londýně zemřel britský malíř David Hockney, který významně přispěl k pop-artovému uměleckému hnutí 60. let minulého století a je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších britských umělců 20. a 21. století. Informovaly o tom v pátek tiskové agentury s odvoláním na jeho agenturu. Hockneyho obrazy bazénů v Los Angeles, v nichž se zrcadlí kalifornské slunce, se staly ikonickými.
12:50Aktualizovánopřed 3 hhodinami

Géčko nebo Bílý dům? Ostravské divadlo buduje novou scénu

Národní divadlo moravskoslezské (NDM) získá novou scénu přestavbou výstavního pavilonu G na ostravské Černé louce. Multifunkční sál nebude sloužit pouze divadlu, díky variabilnímu prostoru se v něm budou moci konat také další kulturní akce. Divadlo zároveň hledá název pro nový prostor. Pracovně se mu říká Géčko nebo Bílý dům.
před 21 hhodinami

Spielberg nepochybuje o mimozemšťanech v době, kdy se zpochybňuje vše

Mimozemšťané existují, nepochybuje věhlasný hollywoodský filmař Steven Spielberg. Reakcí lidstva na toto zjištění se zaobírá ve svém nejnovějším snímku Den odhalení, kterým se po letech vrací k žánru science fiction. Jak film pohrávající si s utajenými vládními materiály rezonuje v současné době označované za postfaktickou, kdy se zdá stále těžší rozlišit pravdu od dezinformací?
před 23 hhodinami

VideoFilmové premiéry: hudební Srdcovka, mysteriózní Šedá zóna či akční Soukromý život

Režisér filmu Once s Markétou Irglovou John Carney se vrací s novým snímkem nazvaným Srdcovka. I do této komedie obsadil hudebníka – zpěváka Nicka Jonase. Ve francouzském mysteriózním dramatu Soukromý život si Jodie Fosterová zahrála psychiatričku, která si myslí, že její klientka byla zavražděna. Režisér a scenárista Guy Richtie přichází s akčním thrillerem Šedá zóna, v němž se Henry Cavill coby špion pouští do komplikované mezinárodní mise. A Steven Spielberg slibuje v konspirační sci-fi Den odhalení informace o mimozemském životě. V hlavních rolích se objeví Emily Bluntová či Colin Firth.
včera v 09:11

Provázek zjišťoval, co nejtěžšího lidi překonali. Výsledkem je inscenace

Brněnské Divadlo Husa na provázku dalo lidem možnost podělit se o strastiplné okamžiky jejich životů. Z výpovědí sbíraných několik měsíců vznikla poslední premiéra sezony s názvem Everybody Hurts. Má být „kaleidoskopem způsobů, jak se odrazit ode dna“.
včera v 08:30

Poštovní muzeum v Praze ukáže telefon arcivévody i byt ve stylu biedermeieru

Ve Vávrově mlýně v Praze se otevírá Poštovní muzeum. Zpřístupňuje expozici věnovanou technice, poštovnictví a komunikaci. Zároveň obnovuje prezentaci biedermeierovských interiérů. Novou expozici spravuje Národní technické muzeum (NTM), které má na starosti také Poštovní muzeum ve Vyšším Brodě.
10. 6. 2026

Posílené hlídky i zvláštní linky MHD. Začal festival Rock for People

V Parku 360 na letišti v Hradci Králové začal ve středu 31. ročník hudebního festivalu Rock for People. Příjezd návštěvníků krátce před polednem nepůsobil žádné dopravní komplikace. Do areálu se lidé mohou dostat třemi zvláštními bezplatnými linkami MHD. Policisté v souvislosti s akcí posílili hlídky, které mají dohlížet především na dopravu. Festival trvá do 14. června. Vstupenky jsou téměř vyprodané a během pěti dnů by mělo dle odhadu pořadatelů dorazit až osmdesát tisíc fanoušků z tuzemska i zahraničí.
10. 6. 2026

V chrámu Sagrada Família je práce jako na kostele. Ale už s nejvyšší věží světa

Papež Lev XIV. požehnal 10. června nejvyšší kostelní věži světa. Vzpíná se teprve od letošního roku nad chrámem Sagrada Família v Barceloně, který na své dokončení čeká už od konce devatenáctého století. Tehdy své vize do návrhu promítl katalánský architekt Antoni Gaudí. Bazilika se stala jeho tvůrčí posedlostí a byl zde i pohřben poté, co přesně před sto lety zemřel.
10. 6. 2026Aktualizováno10. 6. 2026
Načítání...