Recenze: Jakože nic, ale ještě jaro. Krchovský skrývá pod mollem dur

Básník, ale také hudebník a výtvarník J. H. Krchovský měl mimořádně úrodný závěr roku. Současně mu vyšly dvě sbírky poezie a také nové album jeho kapely Krch-off Band. Na tvůrce, stojícího vždy vědomě stranou, počin dosti neobvyklý.

Ona neobvyklost je ovšem pouze zdánlivá. Krchovský je, pro mnohé možná překvapivě, básníkem, který nejvíce táhne, tedy jehož knihy se prodávají v největším počtu. A máme-li uvést autora, který se umisťuje na druhém místě tohoto zvláštního žebříčku, je jím Ivan Wernisch, též autor stranící se důsledně zájmu mas.

Začněme albem Jakože vůbec nic. Bylo by asi naivní očekávat nějaký nahněvaný punk, nečekejme ale ani písně, jež by se zcela nořily do temnot skutečně prožívaných, jako třeba v případě Joy Division, ani markýrovaných, jako to slyšíme u Radiohead. Zkrátka, Krchovský společně se svými spoluhráči – na albu není přiznán autor hudby, lze tedy usuzovat na kolektivní tvorbu – vypovídá kupodivu ne v tónině mollové, hudebně zde nenaladil co možná nejhlouběji…

Naopak, často slyšíme docela dravý bigbít. A to hned již v úvodní písni Plyšová opice, začínající razantními figurami a sekanými tóny violoncella Tomáše Schilly a houslí Pavla Cigánka, aby se vše přelilo do motivu hraného violoncellem – a samozřejmě Krchovského zpěvu. Tedy, spíš čehosi mezi naléhavou recitací a polozpěvem, což ale není ke škodě, koneckonců podává vlastní text a podává jej více než autenticky. Trochu i s nadhledem, jinak to ovšem vzhledem k povaze jeho textů, ale i básní snad ani nejde.

Básník J. H. Krchovský
Zdroj: Dan Konečný/ČTK

A text samotný? Jak bylo řečeno, s nadhledem, ale i se sarkasmem sobě vlastním zde autor vypočítává, co vše chce s sebou – a kam také jinak, říká-li si poeta Krchovský – do hrobu. Ostřejší je i druhá píseň, titulní Jakože vůbec nic, s pěknou souhrou basové kytary a houslí. Na melancholičtější polohu dojde až u třetího kousku Dnes už nic nemusím, klidněji začíná i další píseň Další den, pak ale kapela zabouří.

A za pozornost jistě stojí pár slov z textu o životě, který je „smrtelnou chorobou“ – Krchovský zde, jako by mu to bezděky uniklo, děkuje za každý další den… tedy ne odmítání života, ale přitakání, ať již je jakýkoli.

Hudebně album funguje, rozhodně se nejedná o nějaký instrumentální podkres pod umělcovu recitaci, zajímavý je například melodický motiv Nebij mě, prosím tě, upomínající na ruskou Ej uchněm. Velký důraz je kladen na violoncello i housle, které dostávají prostor při relativně delších náladotvorných introdukcích.

Pokud jde o knižní publikace, první z nich, Tak ještě jedno jaro tedy, již vydala Revolver Revue, přináší výbor básní z let 1979 až 2015, ilustrovaných Viktorem Karlíkem a připravený Terezií Pokornou. Ledna půl, marnosti začaly žně / beznaděj bezbřehá, uvnitř i vně… / ubohá dvojice u božích muk / srdcová dáma a křížovej kluk, napsal Krchovský počátkem tisíciletí, v podobném tónu ale veršoval již v roce 1979: Někdy na tebe myslím / když v podzimních ránech / plazím se vlhkým listím / po hrobkách na Olšanech…

V případě Krchovského ovšem netřeba lamentovat nad jeho stálým laděním, je zkrátka takto nastaven, jinak psát ani nemůže (neumí?). A vlastně by ho ani jeho čtenáři jiného nechtěli… Samozřejmě, že je to ze strany J. H. Krchovského i jistá hra, všichni ji s ním ale rádi hrajeme.

Sbírky J. H. Krchovského
Zdroj: ČT24

Druhá z publikací, Já už chci domů, vydaná Hostem, nabízí básně z let 2011 až 2015 a její ladění naznačuje již úvodní báseň z července 2011: Já už chci domů, stýská se mi tady / už přijeďte si pro mě, já chci domů! / Váš… Přilepil jsem známku slzou z brady / a neodeslal. Nemám kam a komu.

Osamocenost, smutek, přibývající léta, to vše se v textech pětapadesátiletého Krchovského zrcadlí stále více, a to, co před dvaceti třiceti lety vypadalo jako lehce provokující stylizace, náhle začíná být stále aktuálnější. Touha až za hrob! Jara chvíle… / (Tady! V tom pátém odleva!) / … ostatní hroby ještě bílé / jen na tom mém už obleva. Krchovský se ovšem nevěnuje pouze stárnutí a pomíjení, píše i o lásce, opět ale nepříliš vesele, někdy s až drastickou ostrostí.

Za zmínku stojí tituly všech tří nových položek v Krchovského bibliografii: navzdory temnění jejich obsahu jsou všechny vlastně optimistické, respektive nerezignující. A to se počítá…

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoDen architektury provádí pražským sídlištěm i baťovskými domky

Začal festival Den architektury. Návštěvníky zavádí třeba na pražské sídliště Ďáblice nebo do baťovských domků ve Zlíně. Tématem letošního ročníku s mottem „Bydlím, tedy jsem“ je dostupné bydlení. Program zahrnuje stavby v Česku i na Slovensku.
před 3 hhodinami

Ostravou jezdí Havlova literární tramvaj

Dílo prezidenta Václava Havla zní v ostravských tramvajích. Ukázky z jeho literární tvorby tam předčítají studenti v rámci projektu Havlova literární tramvaj. Jde o jednu z akcí, kterými si moravskoslezská metropole připomíná Havlovy nedožité devadesátiny. Program zahrnuje také výstavy, besedy a diskuze, filmové projekce nebo divadelní představení.
1. 10. 2026‌‌

Vydavatel: AI nejprve nahradí překladatele a ilustrátory

Šéfredaktor nakladatelství Tänapäev řekl estonskému ERR, že původní rukopisy vytvořené pomocí umělé inteligence (AI) jsou stále vzácné, ale že tato technologie už pronikla do překládání a ilustrací.
1. 10. 2026‌‌

V Praze se konala konference k poctě laureátky Ceny Václava Havla

V Praze se ve středu konala čtrnáctá mezinárodní konference k poctě laureáta Ceny Václava Havla za lidská práva. Laureátkou za rok 2026 je íránská právnička Nasrín Sotudíová. Ta zastupovala aktivisty, novináře, příslušníky menšin i děti ohrožené trestem smrti a zároveň se zasazovala o zrušení povinného nošení hidžábu či trestu smrti. Sotudíová byla opakovaně zatčena a strávila roky ve vězení. Konference, jejímž tématem je Váha slova, nabídla právě příběhy laureátů, kteří byli vězněni, stejně jako příspěvky fundovaných odborníků. Akce se zúčastnil například ruský učitel a autor dokumentu Pan Nikdo proti Putinovi Pavel Talankin nebo běloruská opoziční politička Maryja Kalesnikavová.
30. 9. 2026‌‌

Nedokončené stavby dokládají „opuštěnou“ budoucnost

Nedokončené nebo opuštěné stavby nejsou jen připomínkou minulosti. Mohou ukazovat také budoucnost, která se nikdy neuskutečnila. Právě na takzvanou „opuštěnou budoucnost“ se zaměřuje nová výstava v Galerii Hraničář v Ústí nad Labem.
30. 9. 2026‌‌

Estonští herci varují před změnami GDPR, podle nich nahrávají AI

Estonský svaz herců se obává, že navrhované změny unijního obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) by umělé inteligenci usnadnily využívání hlasů a podoby herců. Šéf Estonského svazu herců Reimo Sagor uvedl, že navrhované změny by výrazně oslabily ochranu osobních údajů a otevřely cestu k nekontrolovanému trénování umělé inteligence na hereckých výkonech.
29. 9. 2026‌‌

O literatuře se bavit nechtěl, vzpomíná na Seiferta vnučka. Básníka připomene dokument

Byl národním umělcem i jedním z prvních signatářů Charty 77 a zůstává jediným českým držitelem Nobelovy ceny za literaturu. Od narození Jaroslava Seiferta uplynulo 23. září sto dvacet pět let. V lednu příštího roku se do kin dostane první celovečerní dokument o tomto básníkovi. Snímek s názvem Jaroslav Seifert v rytmu bezčasí už zveřejnil upoutávku.
29. 9. 2026Aktualizováno29. 9. 2026‌‌

Ďábelský lazebník Sweeney Todd účtuje ve Státní opeře

Státní opera zahájila sezonu slavným broadwayským muzikálem Sweeney Todd: Ďábelský lazebník z Fleet Street. Hororový příběh o pomstychtivém holiči proslavil snímek s Johnnym Deppem. Na prknech se teď titulní role zhostil mimo jiné Adam Plachetka.
29. 9. 2026‌‌

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.