Co spojuje tři ženy na třech kontinentech? Ne, není to křehkost. Elegantní debut francouzské scenáristky Laetitie Colombaniové nabízí bojovnost a odhodlání, které tyto ženy vedou vpřed navzdory kruté nepřízni osudu. Křehké předivo vlasů, u každé jiným způsobem, tvoří jejich poznávací znamení. Cop nabízí nepřehlédnutelný feministický apel.
Recenze: Feministický apel upletený z touhy po svobodě
Ne, není to jen kniha pro ženy. Ačkoliv hrdinkami jsou tři ženy – Indka, Italka a Kanaďanka – knihu mohou číst bez uzardění i muži. Možná by ji měli číst především muži. Cop, útlá kniha francouzské autorky Laetitie Colombaniové (*1976), měla ve Francii překvapivý úspěch, což v případě debutu bývá jenom zřídka. Co je tak přitažlivého na této knize?
Mohla by to být ambicióznost? Možná, protože autorka, ačkoliv není zcela neznámá v prostředí filmové tvorby – má za sebou několik projektů, z nichž asi nejznámějším se stala komedie Mes stars et moi (Mé hvězdy a já, 2008) s Kadem Meradem, Catherine Deneuve a Emmanuelle Béartovou –, předkládá svůj literární debut. Z filmu si přinesla obrazové vidění, rychlou metaforu, ale také střídmost stylu.
Paleta tří kontinentů
Propletené osudy tří žen, formát, jenž není zdaleka originální, se jí stal matricí pro kontrastní opis zápasu, kulturně odlišného, vnitřně ale stejně těžkého. Trojice žen na literární paletě je pestrá. Paralelní osudy rovněž. Ne, není to žádná svatá trojice.
Smita, Indka patřící do kasty nedotknutelných, se jednoho dne rozhodne, že její dcera Lalita již nebude navždy odsouzena k tradičnímu sběru pouličních fekálií. Mladá Italka Guilia, jež se ocitla po smrti svého otce v čele vlasového studia, vede svůj zápas hlavně o lásku k okouzlujícímu (a chudému) Indovi Kamalovi. Pro Sarah, úspěšnou kanadskou advokátu na vrcholu kariéry, se může stát tím posledním dnem moment, kdy jí byla diagnostikována rakovina prsu. Ne, ani ona to nevzdává.
Místo manifestu příběhy
Čtenář, uvyklý na roztodivné literární konstrukce, bude jistě potěšen, že kniha nehraje na schovávanou. Jistá míra očekávání, neřku-li překvapení, je ale vlastní autorčinu psaní, proto se nemusíte bát, že byste propadli nudě. O pár šokujících sociálně-kulturních výrazů také není nouze.
Jedná se ale v zásadě o střídmý koktejl, jehož hlavní esencí je přesvědčení, že osud lze zvládnout při nasazení silné vůle. Může se to někdy podobat zázrakům. Nevěříte na zázraky?
Feministický apel je tím hlavním znamením, jejž Colombaniová používá. Nejde ale o nějaký manifest, ani o prázdné ideologické řeči. Autorka se nesnaží ilustrovat teze, ale nabízí příběhy, jejichž vnitřní pravdivost je dána zejména kvalitou jazyka, o nějž se v českém překladu výraznou měrou zasloužila Alexandra Pfimpflová.
Vlasy, spletené do copu, se v novele stávají metaforou literárních osudů, jejichž rozuzlení není snadné, přesto v člověku zanechávají naději, že nic není nemožné. Ženy toužící po svobodě nemusí být ale vždy jen v defenzívě. Jejich boj má odhodlání a sílu transcendence. Spisovatelka Laetitia Colombaniová upletla účes, který pečlivě spředla do tvaru, aby pevně držel. V tom je její největší síla.
Laetitia Colombaniová: Cop (La Tresse). V překladu Alexandry Pflimpflové vydalo nakladatelství Odeon, Praha 2018.