Svět okupuje elektro muzika. Nejdiskutovanějšímu objevu poslední doby Delphic stačilo vydat prozatím jedinou desku, aby si po celém světě podmanili fanoušky alternativních elektro mašinek. Svým uměním ve čtvrtek okouzlili sál pražské Lucerny Music Baru. „Výbava těchto efektů stála tak padesát tisíc,“ podotkl kdosi v publiku při pohledu na rozmanité hračičky vrchního kytaristy. Neméně uhrančivě působily elektronická „udělátka“ posazená na stojánku klávesisty. Tvorba hudby pomocí počítače zažívá v 21. století boom. Jenže vedle prvoplánových podkresů pod popové melodie laciných zpěvaček je třeba rozlišit a docenit skutečné umění, které se pod ovládáním složitých přístrojů skrývá.
Přestože se v Česku rodáci z britských ostrovů objevili poprvé a relativně nedávno od doby, kdy vydali svou debutovku „Acolyte“, uvítal je v Lucerně početný dav. Atmosféru rozehříval místní dj, avšak svoji pozornost zvýšili přítomní teprve po půl desáté. Světla potemněla a ze stínů kláves, majestátních bubnů a kytar vplula na scénu hlavní pětice.
Modré kalhoty, bílá košile a lakýrky? To se na elektru moc často nevidí. Vždyť oblečky kolegů a průkopníků elektro metalu Enter Shikari zářily při koncertě v lednu na totožném místě barvami a rozmanitostí. Delphic ale zvolili střízlivější styl. Jak v oblékání, tak i v projevu vůči publiku.
Střídmostí a skromností by se dalo prakticky charakterizovat celé jejich vystoupení. Přestože chytlavé taneční rytmy a silné beaty nedovolily publiku zatvrdnout na jednom místě, většina skladeb obsahovala klidný, skoro až jemný podkres. A právě schopnost kombinace silných úderů s jemnými či pro změnu svištivými elektro linkami z anglických gentlemanů dělá výjimečný produkt. Éterický pocit, že je díky samplům posluchač roznesen na mikro částečky vydrží ještě hodnou chvíli po koncertu.
Zajímavý je také postup střídání reálných a elektronických bicí, o což se staral jeden z kytaristů. Tryskající kapičky potu, které se pod ním tvořily na dřevěném pódiu, značily nesmírnou koncentraci. Doprovodný zpěv obstaral pro změnu klávesák – Delphic nejspíš mysleli na všechno. Skoro se až nechce věřit, že seskupení existuje pouhé tři roky.
Ne nadarmo kritici vykřikují, že se jedná o první velkou kapelu tohoto roku. Akorát fanoušci, již si rádi při setu poslechnou i pár vtípků od frontmana by mohli být zklamáni. Zpěvák James Cook výřečnosti dvakrát nepobral a jeho spoluhráči jakbysmet. Výsledný dojem z tanečního večera tak paradoxně vyznívá poněkud utlumeně a tiše. Na druhou stranu duše sem tam potřebuje uklidnit. Delphic nesmějí hlavně usnout na vavřínech. Pokud se tak nestane, byla Praha svědkem prvního koncertu budoucí legendy.
