Již přes 500 let provázejí lidskou společnost uhrančivé vize jednoho umělce o peklu a ráji, o hříchu a trestu, radostech i strastech, o životě pozemském, nebeském i pekelném. Od dob svého vzniku vyvolávají rozporuplné pocity. Někoho děsí, u jiného vzbuzují úzkost, u dalšího pokoru a u všech dohromady obdiv, protože je stvořil jeden z největších malířů všech dob - Hieronymus Bosch.
Jeho rodné město 's-Hertogenbosch v těchto dnech praská ve švech, protože v místním Noordbrabants Museum až do 8. května probíhá výstava, uspořádaná k 500. výročí umělcova úmrtí, pod názvem Hieronymus Bosch - Vize génia.
Město, které je také známé jako Den Bosch, pojalo oslavy vskutku velkolepě. Jeho nejslavnějšího rodáka připomínají celoroční různorodé akce a v městečku na citace z umělcova díla narazíte všude. Jsou ty plakáty, transparenty, výjevy z jeho obrazů jsou namalovány na výkladních skříních, krášlí stavební zábrany a jako sochy udivují v různých zákoutích a parcích. Zkrátka Bosch, kam se podíváš.
Bez loktů a detailně
Vrcholem všech těchto aktivit je pochopitelně, dalo by se říci velkolepá, výstava. Velkolepá není ani tak pro počet vystavovaných originálů, ale hlavně kvůli noblesní instalaci, která je silně emotivní a zároveň poučná. Výstavě předcházel komplexní sedmiletý průzkum Boschova díla a jeho výsledky jsou do expozice nenásilně začleněny.
Velice důležitou roli v tomto směru hraje několik monitorů, na kterých jsou promítány stěžejní Boschovy obrazy. Návštěvník má možnost vidět dílo od celku do nejmenšího detailu a vnořit se tak beze zbytku do fantaskního malířova světa.
Přes nadprůměrný zájem o tuto výstavu, a tedy přes větší počet lidí, kteří se v jednu chvíli ocitají v interiéru, je díky organizaci a rozčlenění expozice i její instalaci opravdu možné nechat Boschovy vize na sebe působit bez stresu a strkanic.
Kromě časové vstupenky má na působivém výsledku podíl i osvětlení, prostor a členění expozice do tematických celků. Návštěvník se ihned po vstupu ocitá v šeru, ze kterého vystupují dokonale nasvícená díla. Divák může postát u celku a poté přejít k monitoru a detailně tak celek prozkoumat (nebo obráceně, jak je libo, vybírat je z čeho).
Génius mezi kopiemi
Jednotlivé tematické sekce otevírá úsek příznačně nazvaný Cesta života, následují Bosch a 's-Hertogenbosch, Život Kristův, Bosch - kreslíř, Svatí a rozloučení zajišťuje sekce Poslední dny. Boschovy originály jsou doplněny o díla jeho žáků a následovníků. Boschova tvorba je tak začleněna do souvislostí a je tím vytvořena možnost uvědomit si její výjimečnost, protože jeho poetika i forma byly vskutku originální a naprosto odlišné od dosavadních.
Srovnáním vyniká jeho genialita v plném rozsahu. I laik totiž za chvíli zjistí, že Boschovy obrazy jsou jiné, že nesou punc originality a jedinečnosti. Možná trochu jiným světlem, barvou, kresbou nebo vším dohromady se odlišují a povznáší nad zručností a pílí těch, kteří ho chtěli kopírovat nebo napodobovat.
Kudy do Zahrady pozemských rozkoší? Přes Madrid
Ovšem doplnění Boschovy tvorby o kopie i díla jeho souputníků nebo následovníků hraje v expozici i další významnou roli. Některá jeho díla se totiž zachovala jen v kopii anebo se originál nepodařilo pro výstavu získat, tak jako v případě Boschova nejslavnějšího triptychu Zahrady pozemských rozkoší.
Dílo muzeum Prado v Madridu pro expozici neuvolnilo z několika důvodů, první z nich je skoro už nevyčíslitelná hodnota, a tudíž i „nadpozemská“ pojistka, dalším důvodem byla obava z transportu tak vzácného díla a v neposlední řadě Prado chystá vlastní výstavu věnovanou tomuto nesmrtelnému umělci.
V Noordbrabants Museu návštěvníci tedy postávají před dokonalou kopií slavného díla, kterou v roce 1530 vytvořil jeden z jeho následovníků. Na působivosti výstavy to však nic neubírá.
Jak vypadá člověk uvnitř
Celkem 20 velkých obrazů a 19 kreseb samotného Bosche, mezi nimiž jsou např. slavné triptychy, jakož i jejich části, jako Fůra sena, Loď bláznů, Ecce Homo, doplněno o sedm panelů, které byly vytvořeny v jeho ateliéru, a dalšími pracemi, které namalovali jeho významní žáci a následovníci, dávají ucelený vhled do „vizí génia“. Malíře, kterého jedni označovali za ďáblova malíře a jiní ho vyzdvihovali za to, že jako první zobrazil obyčejného člověka.
Španělský duchovní Siguenza napsal již v 17. století, že rozdíl mezi obrazy Bosche a ostatních malířů spočívá v tom, že „zatímco ostatní malují člověka zvnějšku, jediný Bosch měl odvahu malovat člověka, jak vypadá uvnitř“. O tom, co člověka trápí i povznáší, vypráví prostřednictvím díla bytostného vypravěče Hieronyma Bosche současná výstava v městečku 's-Hertogenbosch.
