Vyšel první svazek převyprávění kultovních fantasy povídek Roberta E. Howarda. Největší jména současného francouzského komiksu dostala volnou ruku a výsledkem je adaptace, která dává zapomenout na nešťastnou poslední filmovou verzi i na nedostatečně kvalitní příběhy Howardových epigonů.
V podstatě jde o pouhou řečnickou otázku: Kdo je největším hrdinou žánru fantasy? Přece Conan z Cimmerie, „černovlasý a zachmuřený, s mečem v pěsti, zloděj, pobuda a rváč, který choval v srdci velké smutky, sny a radosti“.
Poprvé se objevil v roce 1932 v prosincovém čísle pulpového magazínu Weird Tales, konkrétně v povídce Meč s fénixem. Její autor, Texasan Robert E. Howard, nakonec až do své předčasné smrti v roce 1936 napsal jednadvacet conanovských příběhů (česky vyšly ve třech svazcích v nakladatelství Aurora v letech 2007–2009). Po jeho smrti se dotyčné postavy chopila řada následovníků, pronikla do filmu, komiksu i videoher.
V posledních letech zájem o nové conanovské příběhy relativně opadl, což je logické. Howardův odkaz byl rozmělněn, často došlo k zásadním posunům. Neznamená to však, že by opadl zájem o Conana jako takového. Trendem nyní je spíše snaha nově zprostředkovat původní příběhy a jejich étos. A právě o to se snaží i francouzské komiksové nakladatelství Glénat. To si práci s ikonou meče a magie vyzkoušelo na komiksové verzi Moorcockova Elrika z Melniboné.
Byla ohlášena adaptace dvanácti Howardových příběhů (s největší pravděpodobností však toto číslo nebude konečné); každou dostane na starost jiný tvůrčí tým. Na rozdíl od amerických komiksů, kde se o conanovská práva přetahují společnosti Dark Horse a Marvel, Francouzi odmítají sjednocující vizuální podobu hrdiny a jednotlivé příběhy jsou osobitými a jedinečnými poctami legendární postavě. A podobně jako se francouzští tvůrci snažili vystihnout Conanovu podstatu, respektoval český překlad Richarda Podaného kongeniální práci letos zesnulého Jana Kantůrka, jehož místy doslovně cituje.
Úvodní svazek, nazvaný jednoduše Conan z Cimmerie – svazek 1, obsahuje příběhy Černý kolos (poprvé publikováno ve Weird Tales 6/1933), Královna černého pobřeží (5/1934) a Za Černou řekou (5–6/1935). Každý z příběhů přitom vyzdvihuje jinou rovinu conanovského mýtu.
