Epos o Gilgamešovi, významné dílo Bohuslava Martinů, nyní vychází na CD v původní, anglické verzi. Ta tvoří se starší nahrávkou z roku 1976 více než důstojnou dvojici. Chce se tím říct, že v tomto případě nemá vůbec smysl pouštět se do srovnávání, jež by nás nutilo hledat na té či oné verzi nějaké odlišnosti či nedostatky. Předem přiznávám, že by to bylo nucené a že nemám, co bych jedné či druhé vytkl.
Výborná kvalita je samozřejmě dána především tělesy, jež se na nahrávání podílela: v roce 1976 jím byl Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK a Pražský filharmonický sbor, dirigoval Jiří Bělohlávek, nyní je to Česká filharmonie, opět s Pražským filharmonickým sborem, dirigoval německý dirigent Manfred Honeck.
Jednu odlišnost bych však přece jen našel: starší nahrávka vyšla v době, kdy, byť se Martinů vydával, to přece jen byl svátek. Je to, ovšem, pouze subjektivní pocit.
Bolestná touha po odpovědích
Bohuslav Martinů se rozhodl pro zhudebnění jednoho z nejstarších dochovaných textů vůbec. Sumerský epos pochází snad ze sedmého století před naším letopočtem, ovšem, jak Martinů napsal v textu k premiérovému uvedení (Basilej, 1958): „Uvědomil jsem si, že přes ohromný pokrok, jehož jsme dosáhli v průmyslu a technice, se lidské emoce a otázky, které si lidé kladou v souvislosti s tímto pokrokem a vynálezy všeho druhu, vůbec nezměnily a že otázky-problémy, jež jsem našel v písemnictví národa, který nazýváme primitivním, nás stále provázejí.“
„Jsou to otázky přátelství, lásky a smrti. V této básni o Gilgamešovi se setkáváme s velmi silnou a takřka úzkostně bolestnou touhou po nalezení odpovědí, které marně hledáme dodnes,“ pokračuje Martinů.
Mluvit tedy v souvislosti s Martinů Gilgamešem o ryze humanistickém díle je jistě na místě, zvláště pak víme-li, v jaké době a politické konstelaci je psal: padesátá léta byla temná i v Americe, a Martinů v dopisech přiznává, jak těžce na něj doba dopadala. Přičtěme vědomí nemožnosti návratu do rodné země, a motivace hledání základních hodnot, hledání uspokojivých odpovědí na „otázky přátelství, lásky a smrti“ je zřetelnější.
Ovšem, máme tedy Epos o Gilgamešovi vnímat jako pouhé vyjádření zmiňované touhy, potřeby? Zdaleka ne, byť téma síly přátelství, jež vyvolá Gilgamešova přítele Enkidua z říše mrtvých, je jistě silné. Je to právě ale onen Gilgamešův boj o přítele, vyjádření cele pozitivní, boj, do nějž jistě Martinů vkládal naděje na lepší budoucnost.
Naděje ovšem nejsou nějak naivní. Však Enkidu po návratu ze zásvětí přiznává, že duše hrdinů ani v říši tmy nenalézají klidu.
Ještě je na místě dodat, že již premiéra měla „triumfální úspěch“ a od té doby slavil Epos o Gilgamešovi úspěchy po celém světě. Právem, a nová nahrávka jen potvrzuje mimořádné kvality tohoto díla.
