Je čas mrknout se za zeď, najít, co se tam skrývá a bude-li třeba (a to si pište, že bude), postavit se tomu. Už nemohou couvnout. Už se nemohou vrátit! Divergence byla příslibem, z Tris její jinakost učinila lovnou zvěř, ve vlažnější Rezistenci přešla do protiútoku a v Sérii Divergence: Aliance spíš jen tak „šlape vodu“. Nudí tím, že se toho v ní moc neděje, a obtěžuje spoustou jalových plků, kterými se to snaží zamaskovat.
Namakaná cíťa a poslední spravedlivá Tris, následovaná věrnou Čtyřkou, Christinou, Peterem, polepšeným Calebem a Tori, si to namíří zakázanou cestou přes zeď, aby zjistila, co je, kromě do ruda sežehlé pustiny, za ní, a zda odděluje nebo chrání – či je vůbec k něčemu dobrá.
Když tahle sehraná parta (z níž ne všichni přežijí) v téhle apokalyptické pláni narazí na enklávu zvanou Úřad pro genetickou péči, kde na ně už přátelsky čekají, zdá se, že mají vyhráno. Vzhledem k tomu, že ředitel David ale vypadá jako úlisný Jeff Daniels, je jasné, že nic není, jak to na první pohled vypadá a všichni jsou vlastně obětí morbidního experimentu, do kterého je třeba nekompromisně hodit vidle.
Sestřelte ji!
První polovina posledního dílu (tahle produkční vypočítavost je v poslední době téměř povinná) vlastně nepředstírá, že je víc, než jen čekáním na finále, kterým by tahle série měla (k úlevě některých) příští rok skončit. Celý projekt Divergence slibně rozjel režisér Neil Burger, kterého již v Rezistenci vystřídal německý import Robert Schwentke, jemuž v Alianci podtrhl nohy uondaně rutinní výkon scenáristického týmu, který rezignoval na dramatičnost, příběh i akční gradaci.
Sice ne zcela blbý, ale v zásadě „dietní“ scénář, v jehož logice je lépe se nešťourat, táhne celý spektákl dolů. A tak se Schwentke snaží suplovat řídký děj akcentem na formu a „výživný“ vizuál, protkaný slušnými, trikovými efekty a přizdobený nečekanou „svlíkačkou“ (pod záminkou dekontaminace), která je ale spíš aktem bezradného zoufalství, nežli snahy funkčně někam zakomponovat nahatou siluetu Shailene Woodleyové. Tam, kde není co hrát, je obtížné hodnotit herecké výkony kluků a holek, jejichž vztahy a nevztahy jsou vám u paty a po čase může nastoupit i lehká nuda, vyvolaná pocitem „déjà vu“.
Série Divergence: Aliance se tak spíš prokecává, nežli dějově odvíjí dvouhodinovou stopáží, která díky tomu působí, že je delší, než ve skutečnosti je. Kdo neviděl předchozí epizody, nemá moc šancí se chytat a celé je to pomalé, prázdné a unyle mdlé, což zcela nepochybně nezabrání tomu, aby dívčí fankluby Tris stejně neaplaudovaly.
