Vikomt de Valmont a markýza de Merteuil opět osnují intriky, jimiž si zahrávají s city jiných. V podání Saši Rašilova a Zuzany Stivínové zatahují do svých Nebezpečných známostí nyní i diváky Národního divadla. Vyprázdněnost vztahů a bezohledné sobectví jsou znát v současné době stejně jako v roce 1782, kdy otevřená kritika mravů vyšla.
Rašilov a Stivínová rozehrávají Nebezpečné známosti
Francouzský spisovatel Choderlos de Laclos napsal svůj román v dopisech tři roky před Velkou francouzskou revolucí. Úspěch díla vnímaného jako kritika šlechty byl okamžitý. Děj rozvíjí korespondence mezi krutou markýzou de Merteuil a cynickým vikomtem de Valmont, kteří rozehrávají nebezpečnou hru s city ostatních. Své oběti vmanipulují do milostného mnohoúhelníku.
„Děsí mě, jak je to aktuální, protože vždycky se najde nějaký ten manipulátor,“ podotýká herečka Jana Preissová. „Intrikaření, které reprezentuje paní de Merteuil, určitě vnímáme všichni ve svém okolí,“ souhlasí Iva Janžurová.
Hlavní postavy s krutostí, pomstychtivostí a prostřednictvím bezostyšného svádění dosahují svých cílů. „Po překročení určité hranice jsme schopni začít lásku zneužívat. Svou vlastní lidskostí tu nadpozemskou věc dehonestujeme,“ říká představitel Valmonta Saša Rašilov.
Proč jsou ženy dobrými stratégy
Do Národního divadla se činoherní Nebezpečné známosti vrátily po pětatřiceti letech. Tehdy se hrály s Janou Hlaváčovou a Františkem Němcem, který se objeví rovněž v aktuálním nastudování. Nová inscenace se zamýšlí i nad tématem svobody mužů a žen v navazování vztahů.
„Chtěli bychom se dotknout otázky, za jakou cenu můžeme být svobodní a nezávislí. Tedy nepodléhající citu k někomu druhému. Co takové rozhodnutí přináší. To je stále aktuální téma stejně jako otázka ženy a svobody jejího jednání ve společnosti. Toho, co si může dovolit muž a co žena,“ vysvětlil Martin Kukučka, který spolu s Lukášem Trpišovským tvoří režisérské duo SKUTR. „Ženy umějí být dobrými stratégy právě proto, že nemůžou být svobodné,“ míní.
Román Nebezpečné známosti se dočkal i bezpočtu filmových adaptací. K těm nejpovedenějším patří dvě z konce osmdesátých let: Frearsův snímek s Johnem Malkovichem a také Formanův film s Colinem Firthem v hlavní roli.