Po sto jedna letech se na česká jeviště vrací Edvard II. Historické drama nastudoval soubor Depresivní děti touží po penězích. V titulní roli anglického krále, který musel skrývat svou sexuální orientaci, se představuje letošní držitel Českého lva Michal Kern.
Queer král Edvard II. nechce být na divadle za slabého
Edvard II. se vrací na české jeviště (zdroj: ČT24)
Hru o Edvardovi II. napsal Christopher Marlowe, alžbětinský dramatik, o němž se spekuluje, že psal hry se Shakespearem (nebo že je dokonce Shakespeare) a také že byl gay.
Drama, odehrávající se na počátku čtrnáctého století, vychází z historie. Edvard II. po smrti svého otce může konečně na hrad pozvat svého milence, gaskoňského rytíře Gavestona. „Prohýřili v království majetek a Edvard mu uděloval různé tituly, což se samozřejmě jeho současníkům nelíbilo,“ připomíná Michal Kern.
Omluvitelná pomstychtivost
Edvard se zmítá mezi vášní k milenci, povinností ke své choti a touhou po moci. Happy end se nekonal, Gaveston skončil na popravišti. „Přirovnal bych ho ke klukovi z diskoték. Je hodně temperamentní a má pocit, že mu všechno prochází, což bohužel tak není,“ přibližuje králova milence jeho herecký představitel Denis Šafařík.
Zavraždění Gavestona otevírá v Edvardovi zlobu a nenávist. „Když vám před očima zabijí nejbližšího člověka, tak ta pomstychtivost je omluvitelná,“ míní Kern. Ze slabocha se král mění v tyrana. I vlivem traumatu, které na něm napáchala tehdejší společnost.
Michal Kern jako Edvard II.
„Queer komunita je vnímaná jako komunita, která bývá tou obětí, což objektivně je, ale my poukazujeme na to, že se to může i obrátit, když nepřející okolí zažene jedince do krajního extrému,“ podotýká režisér Jakub Čermák.
Edvard II. nakonec pravděpodobně zemřel ve vězení poté, co byl sesazen z trůnu. V českých zemích se jeho příběh objevil naposled v Národním divadle v roce 1922. Hrál se však jen dvanáctkrát – veřejnost prý příliš šokoval.