Po sto jedna letech se na česká jeviště vrací Edvard II. Historické drama nastudoval soubor Depresivní děti touží po penězích. V titulní roli anglického krále, který musel skrývat svou sexuální orientaci, se představuje letošní držitel Českého lva Michal Kern.
Queer král Edvard II. nechce být na divadle za slabého
Hru o Edvardovi II. napsal Christopher Marlowe, alžbětinský dramatik, o němž se spekuluje, že psal hry se Shakespearem (nebo že je dokonce Shakespeare) a také že byl gay.
Drama, odehrávající se na počátku čtrnáctého století, vychází z historie. Edvard II. po smrti svého otce může konečně na hrad pozvat svého milence, gaskoňského rytíře Gavestona. „Prohýřili v království majetek a Edvard mu uděloval různé tituly, což se samozřejmě jeho současníkům nelíbilo,“ připomíná Michal Kern.
Omluvitelná pomstychtivost
Edvard se zmítá mezi vášní k milenci, povinností ke své choti a touhou po moci. Happy end se nekonal, Gaveston skončil na popravišti. „Přirovnal bych ho ke klukovi z diskoték. Je hodně temperamentní a má pocit, že mu všechno prochází, což bohužel tak není,“ přibližuje králova milence jeho herecký představitel Denis Šafařík.
Zavraždění Gavestona otevírá v Edvardovi zlobu a nenávist. „Když vám před očima zabijí nejbližšího člověka, tak ta pomstychtivost je omluvitelná,“ míní Kern. Ze slabocha se král mění v tyrana. I vlivem traumatu, které na něm napáchala tehdejší společnost.
„Queer komunita je vnímaná jako komunita, která bývá tou obětí, což objektivně je, ale my poukazujeme na to, že se to může i obrátit, když nepřející okolí zažene jedince do krajního extrému,“ podotýká režisér Jakub Čermák.
Edvard II. nakonec pravděpodobně zemřel ve vězení poté, co byl sesazen z trůnu. V českých zemích se jeho příběh objevil naposled v Národním divadle v roce 1922. Hrál se však jen dvanáctkrát – veřejnost prý příliš šokoval.