Johannesburg - Ve věku 90 let zemřela jihoafrická spisovatelka Nadine Gordimerová, nositelka Nobelovy ceny za literaturu z roku 1991. Jedna z nejvlivnějších odpůrkyň někdejší politiky rasové segregace v JAR zesnula v neděli večer ve svém domě v Johannesburgu obklopena svými dětmi. V českém překladu vyšly její povídky Pátkova šlépěj a román Poutníci.
Hlavním tématem tvorby Nadine Gordimerové byla sociální a rasová situace v Jižní Africe. Sama pocházela z bělošské střední vrstvy. Narodila se 20. listopadu 1923, její otec byl židovský klenotník z Litvy, matka byla britského původu. „Moji rodiče nebyli nijak přecitlivělí vůči rasovým předsudkům. Otec měl dokonce k černochům pohrdavý vztah,“ vzpomínala později. Vychodila klášterní školu a rok strávila na univerzitě v Johannesburgu.
Bez ohledu na odezvu
Vnímavá Gordimerová jako bílá Jihoafričanka cítila, že se musí vyrovnat s tím, co v její vlasti napáchala generace jejích rodičů, a omlouvala se nejen svými knihami, ale také otevřeným občanským postojem. Za svůj příspěvek k humanitě byla oceněna v roce 1991 Nobelovou cenou. Do konce apartheidu v její vlasti tehdy zbývaly ještě necelé tři roky.
Psala přitom s vědomím, že ti, o jejichž utrpení ve svých knihách vyprávěla, se k textům nedostanou snadno. Není tak dávno doba, kdy černí obyvatelé Jihoafrické republiky neměli přístup do knihoven. „Vždycky jsem se snažila říct ve svém díle, co jsem považovala za důležité, bez ohledu na to, jaká bude odezva či komu je dílo určeno. Impulz pro autora vychází vždycky z jeho vnitřního vývoje,“ říkala Gordimerová.
Vzhledem k tématům, která si vybírala, byla některá z jejích děl v JAR svého času zakázána. Z rozsáhlého díla jsou nejznámější romány Čestný host, Ochránce, Červencoví lidé, Přírodní sport, Nikdo mě nedoprovází, povídky Proč jsi nenapsala, Ti, co se rodí pro radovánky věčné. Česky vyšly povídky Pátkova šlépěj či román Poutníci.
Rychlý záblesk, krátké setkání
V roce 2004 přijela Gordimerová do Prahy na pozvání Festivalu spisovatelů. „První předpoklad pro psaní je mít talent a vrozenou schopnost imaginace. Musíte umět vnímat život i rychlý záblesk, krátké setkání s druhým člověkem. A vznikne povídka, novela, román,“ odpověděla tehdy na otázku, jak se člověk stává spisovatelem.
Sama začala psát v devíti letech, kdy měla nejraději knihy o doktoru Dollitlovi, který učil zvířata mluvit, od Hugha Loftinga. „Ale už od 12 let jsem četla literaturu pro dospělé, měla jsem ráda například D. H. Lawrence, známého knihou Milenec Lady Chaterleyové. Přemýšlím, jak se mi to mohlo v tak nízkém věku dostat do rukou,“ vzpomínala.
Měla ráda knihy Williama Faulknera nebo Uptona Sinclaira. „Na základě jeho knihy Džungle jsem pochopila podmínky, za nichž vzniká rasismus. Začala jsem se ptát, jak se to, o čem čtu, projevuje v realitě.“ Z českých autorů Gordimerová četla Milana Kunderu, Jiřího Grušu nebo Karla Čapka a litovala toho, že existuje příliš málo překladů.
V roce 2008 se Nadine Gordimerová společně s dalšími světovými spisovateli zastala Milana Kundery proti údajné očerňovací kampani, která proti němu byla vedena.
Složitý provaz pravdy
Od 60. let posbírala Gordimerová řadu mezinárodních cen a mnoho čestných doktorátů, spoluzakládala Kongres jihoafrických spisovatelů, byla viceprezidentkou Mezinárodního sdružení PEN klubů nebo velvyslankyní dobré vůle při OSN. Snažila se angažovat také politicky a jako jedna z mála bělochů vlastnila i legitimaci černošského Afrického národního kongresu (ANC). Tvrdila však, že do politiky ji nevtáhly ideje, nýbrž přátelství s černými lidmi. Jedním z jejích blízkých přátel byl i bývalý prezident JAR Nelson Mandela.
V přednášce k Nobelově ceně uvedla: „Spisovatel slouží lidstvu jen tehdy, když užívá slova i navzdory svým přátelským svazkům, když je přesvědčen, že odhaluje-li stav bytí, rozplétá složitý provaz pravdy na jednotlivá vlákna, jež pak může tu a tam pomocí umění opět spojit: když věří, že ze stavu bytí získá alespoň nápověď pravdy, toho konečného slova slov, jež odolává všem našim kostrbatým pokusům je vyslovit nebo napsat, odolává všem lžím, překrucování a pošpiňování významů pro účely rasistických, sexistických a jiných předsudků, všem snahám o nadvládu, oslavování zkázy, zatracování i chvalozpěvům.“
