Komorní scéna Aréna rozjímá nad divadlem a herectvím, a to prostřednictvím textů Antona Pavloviče Čechova. Tohle není Višňový sad, upozorňuje ale ostravská scéna diváky názvem inscenace, kterou otevřela sezonu. Dramatik Tomáš Vůjtek do jedné hry spojil tři Čechovovy jednoaktovky. Nově je přeložil a upravil.
„Natropil jsem též nějaké hříšky jakožto dramatik, avšak nikoli příliš velké,“ ohodnotil Čechov v jednom dopise svou ranou tvorbu. Jednoaktovky, které předcházely jeho slavným dramatům, včetně Višňového sadu, se dramatik a dramaturg Arény Tomáš Vůjtek rozhodl adaptovat do nové inscenace.
„Vytvořil kompaktní divadelní hru, jazyk je přirozený, živý, nemá v sobě žádné archaismy,“ dodává režisér Roman Polák. Hra Tohle není Višňový sad scelila jednoaktovky Medvěd, Námluvy a Labutí píseň.
„Pro mě je Čechov úplně všechno,“ říká Vůjtek, „dokonce měli v rodině takovou pověst, že jejich praprapraprapředek utekl z Čech z náboženských důvodů, aby se v té naprosto fantastické zemi, která se jmenuje Rusko, mohl svobodně věnovat svému náboženství. I tohle je tak absurdní, že nemůžete nemilovat Čechova!“
Je to náročné, ale blízké
Příběh rámuje jednoaktovka Labutí píseň, která se na rozdíl od ostatních dvou na českých jevištích dosud příliš neobjevovala. Jde o one-man show člověka, který si chce dokázat, že zvládne zahrát úplně všechno. V originále benefiční hříčky se odcházející herec Světlovidov rozvzpomíná na své největší shakespearovské role, ve Vůjtkově úpravě je čechovovským hercem, který dle vlastního mínění rozuměl postavám ruského klasika přinejmenším stejně dobře jako jejich autor.
„V této sezoně si myslíme, že bychom mohli reflektovat, proč děláme divadlo. Začínáme inscenací, která se zamýšlí nad tím, proč vlastně to divadlo dělat,“ podotýká Vůjtek. V roli Světlovidova se představuje Vladislav Georgiev. „Má hodně styčných bodů, některé věci vychází i ze mě, některé věci jsem si v životě prožil a je mi to hodně blízké,“ přiznává.
Ač jsou jednoaktovky provázané do jednoho celku, každá z nich si podle tvůrců říká o jiný žánr a styl. Světlovidov a s ním diváci projdou od hořkého probuzení přes absurdní grotesku až ke zmaru. „Je to velmi náročné, ale zároveň nás to strašně baví,“ shrnuje Georgiev.
Divadlo na divadle čeká v Aréně na diváky i v závěru této sezony. Tomáš Vůjtek totiž píše novou hru z divadelního prostředí s názvem Režisér.
