Pražská Galerie Zdeněk Sklenář připravila výstavu k výročí úmrtí Karla Malicha. Sochaře, malíře a grafika připomíná jeho typickými drátěnými plastikami a také pastely, které vytvořil pro sbírku duchovní lyriky Gítáňdžali. Po ní nese výstava název.
Gítáňdžali, v překladu Hrst písní, vydal v roce 1912 bengálský básník Rabíndranáth Thákur, o rok později obdržel jako první neevropský laureát Nobelovu cenu za literaturu. Malich verše „bengálského Shakespeara“ doprovodil pastely až na přelomu tisíciletí. Vzniklo dvaačtyřicet bibliofilií Gítáňdžali, od sebe se lišily vždy jiným dílem Karla Malicha.
Druhá verze knihy už obsahuje reprodukce všech pastelů, vychází jako připomínka devadesátin grafika Zdeňka Zieglera, jenž se na podobě Gítáňdžali podílel.
„Vydáním Gítáňdžali projevuje Galerie Zdeněk Sklenář úctu zejména Karlu Malichovi, kterému se podařilo výtvarnými prostředky vystihnout duchovní odkaz knihy, jejíž autor žil a tvořil ve zcela odlišném kulturním prostředí,“ píše galerie.
Jak létají káňata
Vedle Malichových pastelů k Hrsti písní je zároveň vystaveno několik závěsných a nástěnných plastik, jejichž vzniku daly impuls právě pastely k Thákurově sbírce. Plastiky odrážejí výtvarníkovu zálibu v nezvyklých uměleckých materiálech a jeho úžas nad přírodou.
„Já vždycky čuměl takhle do koruny stromů zdola a byl jsem z toho úplně zdivočelej. Protože ještě třeba veverky tam poskakovaly, dole zase běhali zajíci…,“ popisoval v dokumentu Vizionář ve věku rozumu.
Z hliníkových drátů například vznikla plastika inspirovaná dravými ptáky. „Všimnul si, že káňata, poštolky létají, aniž by hýbly křídly,“ doplnil galerista Zdeněk Sklenář. Příroda se otiskla i do plastiky Krajina ze sedmdesátých let. „Všechny ty fyzikální jevy jako vzlínání, proudění, se kterými se setkává člověk v přírodě, tak jsou zachyceny prostřednictvím tohoto zobrazení,“ uvedl Sklenář.
Kopec u Holic
Jeden z drátů symbolizuje Kamenecký kopec u Malichových rodných Holic. Mírně zvlněná krajina východních Čech na jeho tvorbu měla celý život vliv. V padesátých letech začínal krajinomalbou, následně přešel k abstrakci. Grafiky, koláže a kresby tohoto období jsou právě reflexí jeho vztahu ke krajině a mikrosvěta jeho mládí. Kamenecký kopec přetvářel do geometrických prvků a linií.
Obrys kopce zůstal symbolem i v další Malichově tvorbě, od osmdesátých let se pak v jeho kresbách objevoval tvar ovoidu, který propojoval umělcovy komplikované a zdánlivě chaotické vize. V této době patřily ke stěžejní etapě jeho práce pastely. Hromadu papírů pro pastely měl na stole i v pozdním věku, kreslil prý každý den. Novátor abstraktního umění zemřel v říjnu roku 2019, bylo mu pětadevadesát let.
