Proletět peklem drogové závislosti mohou odvážní dobrovolníci v holešovické La Fabrice, kde filmový režisér Viktor Tauš v překladu Pavla Dominika zinscenoval oceňovanou hru Matthewa Lombarda HIGH - Lety peklem. Sarkasmem a soudobými prostředky vypráví o víře, odpuštění a naději na uzdravení jedné, běžnému světu ztracené, osoby.
Těžištěm pro diváky i herce psychicky náročného děje je léčebna drogově závislých. Lapidárně ji ilustruje oproštěná scéna (Jan Kadlec) s několika černými židlemi a určitá sterilnost strohého továrenského prostředí. Kostýmy (Katarína Hollá) na sebe nestrhávají pozornost, sestra má bílý lékařský oděv, duchovní tmavý kabátec, klient nosí barevný civil. Stylotvornými prvky kusu jsou též efektní light design (Michal Kříž) a výrazné fyzické kontrasty mezi navenek autoritativním a uvnitř starostlivým Otcem Michaelem (Martin Pechlát), hubatou sestrou Jamison (Eva Jeníčková) a úlisným feťákem Codym (Alexandr Borodin).
Terapeutka Jamison Connely dosahuje v léčbě závislostí dobrých výsledků, možná proto, že si očistcem alkoholu sama prošla dříve, než začala sloužit bohu a lidem. Její příběh sledujeme v několika monolozích, které se odvíjejí vedle hlavní linie vyprávění a pokaždé přinesou něco překvapivého. Otec Michael Delpapp jí přidělí devatenáctiletého Codyho Randalla, mladík se zapletl s čtrnáctiletým klukem, jehož zřejmě předávkoval. Umístění v léčebně ho chrání před možným soudním řízením. Hrozilo by, že v případě objasnění drogového a mravnostního deliktu s mladistvým dopadne v jeho neprospěch.
Cody má silné abstinenčními příznaky a komunikaci s terapeutkou znesnadňuje. I když s ním Jamison jedná zostra, snaží se informacemi z minulosti odhalit zdroje jeho problémů. Citové frustrace z dětství, kdy pomáhal matce s klientelou v milostném řemesle, spustily řetězení chmurných událostí a zlozvyků. Závislý mladík je slabochem i nebezpečným agresorem, podle toho, v jaké fázi absťáku se vynachází. Publiku nezbývá nic jiného než s ním vším problematickým projít, stát se nedílnou součástí terapeutického sezení. Lety peklem rozhodně nebudou pro ty, kdo se do divadla vypraví kvůli zábavě.
Inscenace poskytuje nevšední příležitost Evě Jeníčkové, dříve známé z populárních filmových komedií o sněženkách, machrech nebo básnících. Herečka a tanečnice pomocí rázné Jamison snaživě zatlačuje dávnou Vendulku utěšitelku do řeky zapomnění, přehrává se do charakterní postavy bohémské řeholnice, v podstatě nesleze z jeviště, a dokonce si v roli i důkladně zacvičí. Trojice hlavních protagonistů je stále přítomná, vytváří přirozenou dekoraci jinak odlidštěného prostředí. „Všichni trpíme nějakou formou závislosti,“ říká Otec Michael a ukáže se, že také on vlastní slabostí a nepřímo svou podporou bližnímu ubližuje. Dialogy s monology střídají různě pojaté modlitby všech zúčastněných.
Někomu se drama plné zvratů může zdát příliš zátěžové, těžkopádné podrobností ukázek psychofyzických stavů nemocného. Nevím, kdo se vydá na Lety peklem sám od sebe, ale vím, že jejich téma je bez diskuse hodně žhavé. „Jedno se musí ďáblovi uznat, že má co nabídnout,“ svěřuje terapeutka a dokáže z Codyho vytáhnout důležité podrobnosti celého případu. Žádná z postav není jednostrannou nebo statickou, každá postupně rozkrývá tajemství, takže na povrch vyplavou další nečekaná traumata. Kdo se nebojí, může na nejbližší reprízu v La Fabrice přijít 24. dubna.
