Houština, Exhumace nebo Vítr, tma, přítomnost jsou tituly, kterými zaujal čtenáře Václav Kahuda. Na konci prosince se stal tento autor předsedou Asociace spisovatelů. Ve funkci vystřídal prozaika Jana Němce. Jaké má se sdružením plány a co si slibuje od rodícího se Českého literárního centra, prozradil v rozhovoru.
Asociace vznikla v roce 2014, o rok později na sebe upozornila prvním Sjezdem spisovatelů po roce 1989. Co je nyní jejím programem?
Především udržet kontinuitu. Jako asociace jsme přirozeným partnerem českých literárních center nejen u nás, ale i v zahraničí. Tam už fungují desítky let, tady byla přetržena kontinuita. A konečně sem 25 let po převratu doputovalo, že i český spisovatel bude mít prostředí, na které se bude moci obrátit. Našim primárním partnerem je vznikající České literární centrum.
Můžete České literární centrum více představit? Jak vlastně bude fungovat?
Jde o prezentaci české literatury směrem ven, také o získání financí z Evropy, ale i od státu a smysluplným způsobem je distribuovat do komunity českých spisovatelů. Například teď je rozběhnutý program týkající se čtení a diskusí se spisovateli ve školách a knihovnách, což bude honorováno. Je to snad poprvé v dějinách České republiky, kdy bude český spisovatel honorován aspoň trochu důstojným způsobem.
Jedním z cílů asociace je od začátku zvyšovat prestiž spisovatelské profese. Jak tento cíl jako spisovatel vnímáte? Je potřeba ještě hodně zlepšovat?
Primárně je úkolem spisovatele psát knihy. Jeho prestiž stojí a padá s napsáním dobré knihy. Ale samozřejmě žijeme ve světě, který vyžaduje prezentaci. Spousta energie a peněz se vynakládá třeba na prezentaci jogurtu. A nejen jogurt, ale i český spisovatel si zaslouží prezentaci. O to se budeme snažit.
Jste vy osobně s prestiží spisovatelské profese spokojený?
Jsem příjemně překvapený, že mé knihy nacházejí čtenáře. I když jich nejsou desítky tisíc, spíš tisíce. Na něčem strávíte několik let přípravou, pak rok píšete, a přesto to může být nakonec šrapnel, který přeletí kopec a skončí v neznámu. V dnešní době může psát každý, internet je vesmír sám pro sebe, ale myslím si, že jeden ze znaků kulturního státu je, že zachytí vznikající talenty – ať jsou to vědci, inženýři nebo spisovatelé. Nyní je šance získat peníze a napomoci tomu, aby se takové talenty mohly projevit.
