Vynikal originalitou, s níž přistupoval ke skladbám Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. A Šostakoviče uchvátil interpretací jeho vlastní skladby. Přesně před sto lety, 19. července 1914, se narodil Josef Páleníček – klavírista, skladatel, hudební pedagog a organizátor hudebního dění.
Josef Páleníček se narodil v Bosně a Hercegovině, ve městě Travnik, do muzikantské rodiny, k hudbě byl tedy veden odmalička. Jeho prvním učitelem se stal sarajevský regenschori, tedy ředitel kůru. V roce 1920 se rodina přestěhovala do Olomouce a o šest let později pak do Prahy, kde se Páleníček stal soukromým žákem Otakara Šína (kompozice) a Karla Hoffmeistera (hra na klavír). U obou pedagogů poté studoval na Pražské konzervatoři.
Na půdě mistrovské školy Pražské konzervatoře založil Smetanovo trio (spolu s houslistou Alexandrem Plockem a violoncellistou Františkem Smetanou). V roce 1945 bylo Smetanovo trio začleněno do Českého tria a uskutečnilo mnoho koncertů v evropských i mimoevropských zemích. Při zájezdu do SSSR provedl komorní soubor poprvé Klavírní trio e moll Dmitrije Šostakoviče a ohlas jejich provedení vedl až k pozvání do Šostakovičovy domácnosti, kde mu jeho skladbu zahráli soukromě.
Osobně se Páleníček seznámil také s Bohuslavem Martinů, k němuž ho vázalo celoživotní přátelství. Páleníček se řadil k nejvýznamnějším propagátorům jeho hudebního odkazu. Potkali se během Páleníčkova studia v Paříži (1936–38), kde studoval hru na klavír u pianisty Alfreda Cortota a kompozici u skladatele Alberta Roussela. Souběžně s konzervatoří se věnoval v Praze také právům, obě školy dokončil v roce 1938. Mistrovskou školu absolvoval svou klavírní sonátou, za niž obdržel první cenu Českého spolku pro komorní hudbu.
„Objevitel“ Leoše Janáčka
V pohnutém roce 1939 začal působit na Pražské konzervatoři jako pedagog. V době okupace se mimo jiné účastnil Koncertů mladé generace, které měly manifestační význam. Repertoár začal rozšiřovat o skladby Leoše Janáčka, který se stal těžištěm jeho interpretace. Vztah k Janáčkovu dílu v něm vzbudil už klavírista a skladatel Josef Svoboda, k němuž ještě v Olomouci docházel na klavír a hudební teorii.
Páleníček se stal průkopníkem Janáčkovy hudby po celém světě – v 60. letech s ní seznamoval Japonsko, Paříž nebo Montreal. Na jeho interpretaci cyklu Po zarostlém chodníčku vytvořil v roce 1983 choreograf Jiří Kylián ceněné baletní představení. A v roce 1987 natočil režisér Jaromil Jireš jeho interpretační kurz věnovaný stejnému cyklu s francouzským klavíristou Jeanem-Francoisem Ballévrem.
Páleníček nebyl ale propagátorem jen Janáčka a Martinů. V roce 1939 také poprvé provedl Beethovenův klavírní koncert č. 4 G dur s vlastními kadencemi a o dva roky později si připsal vůbec první provedení Brahmsova klavírního koncertu č. 2. V roce 1943 mu byla ale koncertní činnost kvůli židovskému původu jeho ženy zakázána a s rodinou opustil Prahu. Do konce druhé světové války se skrýval v Opočně u přítele, malíře Aloise Fišárka.
Po válce koncertoval s Český triem, stal se sólistou České filharmonie a v roce 1963 byl jmenován profesorem na AMU, kde vedl klavírní třídu společně s Františkem Rauchem. Věnoval se také kompozici. V jeho skladatelském stylu se propojovaly neobarokní a neoklasicistní vlivy, které získal při pařížském studijním pobytu, s lidovou hudebností. Jako skladatel zasáhl do všech hudebních forem a druhů kromě opery. Mezi nejvýznamnější patří celovečerní oratorium Poema o člověku, tři klavírní koncerty, violoncellový koncert a řada komorních skladeb pro různé nástroje.
Zemřel 7. března 1991 v Praze. Syn Josefa Páleníčka Jan je violoncellistou a působí v novodobém Smetanově triu.
