Praha - Nadace českého výtvarného umění informovala o dalším směřování a plánech na rekonstrukci výstavní budovy Mánes na Masarykově nábřeží v Praze 1, jejíž stavba byla zahájena v roce 1929. Budovu si postavil Spolek výtvarných umělců Mánes (založený 1887) pro potřeby vlastních výstavních prostor a svého spolkového zázemí. Do užívání byl objekt předán 30. října 1930. Jako první se zde konala výstava Sto let českého umění 1830 - 1930.
Konstruktivisticky pojatý nízký kvádr budovy s velkými prosklenými plochami byl postaven podle návrhu architekta Otakara Novotného, žáka Jana Kotěry. Originální projekt propojil nad bočním ramenem Vltavy nábřeží s níže položeným Slovanským ostrovem, a zachováním průtoku vody připomínal uspořádání starých Šítkovských mlýnů, které tu stály před tím. Stavebně působivě je do objektu vkomponována také 47 metrů vysoká věž Šítkovské vodárny.
„Raději než rekonstrukce používám slovo rehabilitace, což je snem celé výtvarné obce. Cílem je vytvořit nejenom prestižní výstavní síň, která by v horizontu čtyř let měla opět zaujmout přední místo mezi evropskými galeriemi, ale řešíme i celý objekt. Celý dům by měl být živoucím kulturním centrem, kde vedle požitků duchovních bude možno se věnovat i požitkům kulinářským atd. Prakticky se vracíme ke konceptu, s jakým byl Mánes postaven. Poslední větší rekonstrukce, která do původní podoby dost neblaze zasáhla, byla v 80. letech minulého století,“ informoval v rozhovoru pro ČT24 předseda správní rady Nadace českého výtvarného umění Martin Pavala.
„Budova Mánesu je významné nejenom jako představitelka funkcionalistického slohu, ale patří vůbec k nejvýznamnějším stavbám moderní architektury jako celku. Její autor Otakar Novotný byl významný, vyzrálý architekt a v době, kdy ji projektoval, byl zároveň i předsedou Spolku Mánes. To znamená, že stavba vznikala jako jakýsi ideální chrám umění. Originální je samozřejmě i její poloha, je celá umístěna nad vodou. Ve své době to bylo i technicky velmi významné a zajímavé dílo,“ doplnil historik Josef Holeček.
„Obnovu Mánesu bychom rádi zahájili v červnu příštího roku, rekonstrukce by mohla být při optimistických předpokladech dokončena na jaře 2011, nejpozději na podzim 2012,“ sdělil Pavala. Dodal, že rekonstrukci hodlá (NČVU) z valné části financovat z vlastních zdrojů, například prodejem děl ze svých sbírek v aukcích. Tím se však nebrání jednání s případnými sponzory. Středobodem nově bezbariérové budovy podle architektů z ateliéru HMArchitekti zůstane výstavní síň, která bude splňovat nejnáročnější technická kritéria a umožní prezentace různých výtvarných uměleckých oborů. Ve spodním podlaží nově vzniknou dva multifunkční prostory umožňující pořádání projekcí, přednášek, workshopů, dražeb, menších výstav a podobně. Vedle sálu bude obnovena původní restaurace s terasou a malovaným stropem od Emila Filly. Na ochozu na jižní straně budovy vznikne nový obchod, orientovaný na sortiment související s výtvarným uměním či designem.
Železobetonová budova Mánesu má tři podlaží. Ústředním prostorem byl velký výstavní sál s horním osvětlením, přesahující z přízemí do prvního patra, a malý výstavní sál. Byly zde i další spolkové místnosti, kanceláře a také francouzská restaurace (strop sálu vyzdobil kubistickými freskami Emil Filla), cukrárna, kavárna, bar Luculus. Po listopadu 1989 byla v horním patře věže objevena místnost - pozorovatelna StB, ze které byl výhled k domu Václava Havla.
Spolek výtvarných umělců Mánes budovu provozoval do roku 1956, kdy byl násilně rozpuštěn, a objekt převzal Český fond výtvarných umění (ČFVU). Spolek obnovený v roce 1990 pak usiloval o vrácení vlastnictví. Soudní spor po 13 letech skončil rozsudkem Nejvyššího soudu ČR v neprospěch spolku. Mánes neuspěl ani u Ústavního soudu, který jeho stížnost v lednu 2005 zamítl. Bývalou spolkovou budovu S.V.U. Mánes opustil k 30. lednu 2004. Svou činnost přenesl do nového sídla, kubistického paláce Diamant ve Spálené ulici, v němž také otevřel stejnojmennou galerii.
Zástupci Spolku výtvarných umělců Mánes na tiskové konferenci 16. prosince 2009 zopakovali, že budova byla zcizena a opět požadovali její navrácení. Pavala to označil za nehoráznost a vyzval k respektování rozhodnutí soudu. Nadace, s jejíž činností je část umělců nespokojena, vznikla transformací Českého fondu výtvarného umění, který převzal majetek komunisty rozehnaného spolku Mánes. V budově Mánesa nadace sídlí, komerčně ji pronajímá, stejně jako Špálovu galerii. Umělci před časem poukazovali, že za výstavu musí zaplatit 250.000 korun měsíčně. Nadace tvrdí, že tato suma je na pokrytí nákladů na provoz. Vedle komerčního pronájmu výtvarníkům vadí, že galerie nemá jasno v koncepci programu.
