Písničkář Ondřej Ládek alias Xindl X vydal na konci října nové album Terapie. Desku označuje za svou nejmelodičtější a také nejosobnější. V rozhovoru pro ČT24 mluvil rovněž o jiném pohledu na svět, anketě Český slavík, StarDance i chystaném muzikálu.
Pokřtít novinku plánoval Xind X koncem listopadu na koncertě v O2 universu. Už jednou odloženou koncertní show se ale nakonec rozhodl přesunout na květen. Část alba znají Xindlovi fanoušci už z jeho letních vystoupení. Během festivalové sezony hrál singly Sebelovesong, Něco je ve vzduchu nebo Má chata, můj hrad. Poslední písnička navíc doprovází nedávno odvysílaný komediální seriál České televize Osada.
Ládek se svou rodinou mají „chatu“ na Tenerife. Na španělský ostrov se během pandemie částečně přestěhovali, jako skladatel ale zůstává zpěvák podle svých slov nadále věrný češtině. „Vždycky mám dojem, že už mluvím dobře, pak se začnu s někým ve španělštině bavit, a když spustí svou normální rychlostí, zjistím, že vůbec nerozumím. Že bych v té řeči zvládl psát texty, je pro mě úplně nepředstavitelné,“ přiznává.
Psal jsem protestsongy, teď píšu o sobě
Terapii napsal během pandemie, která mu – coby tvůrci – přinesla nové podněty. „Vydával jsem desky v rychlém sledu a říkal jsem si, o čem vlastně psát, abych se neopakoval. A ironií osudu život najednou přinese spoustu témat,“ vysvětluje.
„Najednou se promění okolnosti a člověk začne vnímat trošku jinak, přemýšlet o jiných věcech. Na předchozích deskách jsem vždycky tepal do dění kolem sebe, ať už do politiky nebo do konzumní společnosti, byly to spíš protestsongy o lidech okolo. Ale mám dojem, že tady jsem začal víc psát o sobě, aniž bych si to nutně uvědomoval v momentě, kdy ty písničky vznikaly, až když jsem je vedle sebe vyskládal, tak mi došlo, že na téhle desce jsem toho na sebe prásknul trošku víc.“
Upozorňuje ale, že novinka není o koronaviru, i když název desky nebo tituly některých písní by to mohly naznačovat. „První jsem napsal píseň Něco je ve vzduchu, která vznikla z určitého pocitu sounáležitosti v nouzovém stavu, že když všechno jde do kytek, že lidé se umí semknout,“ říká. A připouští, že při současné, už několikáté vlně by refrén „Něco je ve vzduchu, co nás spojuje“ zněl spíše „Něco je ve vzduchu, co nás rozděluje“. Věří prý ovšem, že stále platí první verze, jen si toho lidé přes současné rozdělení nevšímají.
Mám problém s hudební anketou, ze které se stane politická kampaň
K rozdělujícím činitelům patřila, přinejmenším na hudební scéně, v poslední době také anketa Český slavík. Soutěž v popularitě založenou na hlasování diváků po čtyřleté pauze obnovil podnikatel Karel Janeček. Přímý přenos využil k apelu, aby lidé nepodléhali tlaku na očkování dětí proti covidu-19.
„Nemám dojem, že by ta anketa byla zásadním způsobem vypovídající, protože tam z mého pohledu hlasuje strašně malé množství lidí. Ale s tím nemám problém, hudba dostává v televizích poměrně málo prostoru a je fajn, když lidé můžou slyšet muziku i jinde, než že se za ní vydají na festival. Ale mám s tím problém v momentě, kdy se něco vydává za hudební anketu, a místo toho se z toho stane něčí politická kampaň. Někoho, s kým třeba interpreti nemají žádnou vazbu a normálně by jeho politickou kampaň nepodpořili,“ přidává svůj názor Ládek.
StarDance mě zkazila
Terapii považuje za svoji nejmelodičtější desku, k níž se od svých rapových začátků posunul. S vydáním alba vypustil také videoklip k písni Lovec perel, kterou prý složil pro svou manželku. V klipu se ale na loďce plaví s tanečnicí Natálií Otáhalovou, s níž má společnou i účast v soutěžní show StarDance. Na parketě se diváky snažil zaujmout v minulém ročníku.
„Tanečními ostychy jsem nikdy moc netrpěl, naopak žena říká, že mě StarDance trošku zkazilo, protože teď řeším kroky, což jsem předtím neřešil, jen jsem nějak improvizoval. Ale už jsem úspěšně skoro všechny taneční kroky zapomněl, takže ještě tak půl roku a zase budeme moct jít se ženou tančit a nebudu se koukat na nohy a počítat,“ ujišťuje.
Muzikál o konci světa
Spíš než další album by rád složil muzikál. Zatím trénoval na pohádkovém příběhu Petr Pan v pražském Divadle ABC, pro nějž otextoval písně. „Bavilo mě to strašně. Než jsem dělal poslední desku, chtěl jsem napsat muzikál, něco, kde budu písničkami posouvat děj. A člověk si najednou osahá zase úplně jiná témata, než která píše ze života. Píseň z pohledu piráta není něco, co bych běžně psal,“ konstatuje.
V hlavě a částečně i v šuplíku má muzikál o Noemově arše. „Příběh z utopického světa, kde žijí jenom zvířata a Noe,“ naznačil. Pandemická opatření, která omezují živé hraní, mu prý v dokončení ale paradoxně příliš prostoru nedávají. „V momentě, kdy mám dojem, že konec světa je nebezpečně reálný, nebo že realita hodně předčí i tu nejdivočejší fantazii, to příliš nepomáhá. Nechci opisovat realitu, chci mít možnost fabulovat a k tomu potřebuju odstup,“ vysvětluje.
