Národní divadlo moravskoslezské vlastní největší obraz výtvarníka Daniela Balabána. Devět metrů dlouhé plátno vzniklo na zakázku přímo do jedné z místností v zázemí scény. Inspirací autorovi byly fresky z antických Pompejí.
Rozměrný obraz maloval Daniel Balabán dva měsíce na ostravské fakultě umění, kde malíř vyučuje. Aby nerušil studenty, pracoval na něm odpoledne a večer. Hotová malba visí v nové zasedací místnosti divadla, kde se tvůrčí týmy scházejí nad přípravami jednotlivých inscenací.
Daniela Balabána oslovila ostravská scéna přímo. Při tvorbě mu dali volnou roku, omezen byl jenom plochou a tématem, jímž muselo být divadlo. „Zvolil jsem monumentální formu, která vychází z tvaru ženské figury, ale zároveň je už hodně zabstraktnělá, takže vytváří jakési proscénium nebo jeviště,“ popisuje obraz Balabán.
Kolem jeviště znázorněného ženským tělem se pak odehrává celý divadelní svět se všemi jeho důležitými aktéry. „Je tam tanečnice, dívka a smrt, dionýské masky, rozsévač nebo člověk s koněm z Pompejí,“ vyjmenoval vyobrazené figury výtvarník.
Plátno se na rám muselo napínat až přímo v zasedací místnosti. Zarámované už se dveřmi zpátky vynést nedá. Speciální licenční smlouva by navíc měla zabránit tomu, aby ho někdo vynést chtěl. „Kdybychom my skončili v divadle a někdo po nás by chtěl ten obraz odnést nebo přemalovat, tak by prostě nemohl,“ prozradil šéf výpravy a scénograf divadla David Bazika.
Obraz je tak podle něho v divadle umístěn navždy. Prohlédnout si ho ale mohou i kolemjdoucí – z ulice je do prosklené jednací síně vidět, navíc večer bude nasvícená.
