Praha – Jedna z nejslavnějších a nejoceňovanějších formací současné world music, malijští Tinariwen dnes obsadí pražský klub Roxy. Za více než 25 let existence posbírali řadu prestižních ocenění (mimo jiné BBC Award for World Music), hrají na velkých festivalech (letos například Glastonbury), mezi fanoušky jejich hudby se počítají Robert Plant, Carlos Santana, Brian Eno, Thom Yorke, TV on the Radio či Bono & the Edge. Tito potomci saharských kočovníků a rebelů proti malijské vládě hrají pouštní blues, ve kterém se zpívá o osamění, ztrátě kamarádů v bojích, odporu, životě v exilu a o zklamání z návratu do domovské země.
Krátce po svém založení před 25 lety vyměnili tradiční tuarežské nástroje za elektrické kytary a vnesli do tradičních melodií řadu vlivů od rocku až po Boba Marleyho. Proto je někdy média nazývají „Saharskými Rolling Stones“, ale jak říká Abdallah Ag Alhousseyni, člen Tinariwen: „Tohle označení pro nás nemá žádný speciální význam. Pokud to ale lidem pomůže porozumět naší hudbě, pak v pořádku.“ Na hraní před skutečnými Rolling Stones vzpomínají členové s nadšením: „Před tím jsme je skoro vůbec neznali. Spolupráce s nimi byla neskutečným zážitkem - všechno bylo obrovské, dav, pódium, všechno!!! A jejich vystoupení jsme si všichni výborně užili. Od té doby jejich hudbu posloucháme.“
Rolling Stones ale nejsou jedinou oblíbenou západní kapelou, vkus členů Tinariwen je různorodý. „Například Eyadou, náš basák, momentálně strašně ujíždí na blues. Nekonečné hodiny v kuse je schopný se na YouTube dívat na klipy BB Kinga, Buddy Guye, John Lee Hookera. Náš perkusista má naopak rád rock – například AC/DC nebo Led Zeppelin. Já miluju akustickou kytaru – country a westernovou hudbu. Před pár lety jsem pro sebe objevil Johnnyho Cashe a Boba Dylana,“ vypočítává Abdallah.
„Nejobtížnější pro západní posluchače je náš jazyk. V naší kultuře mají slova významnou roli. Když se při poslechu hudby nemůžete opřít o jazyk, nezbývá vám, než se plně otevřít rytmu a melodii, a to není tak úplně jednoduché,“ myslí si Abdullah a hrdě říká: „Bez nadsázky mohu říct, že všichni, kdo v Tinariwen píší texty, patří mezi největší soudobé básníky jazyka Tamašek.“ Že se kombinace tradiční hudby a elektrických kytar daří, dokládají nadšené recenze.
