Praha – Patnáctiminutovými ovacemi vestoje odměnili posluchači středeční vystoupení Daniela Barenboima v pražském Rudolfinu. Světově proslulý dirigent a pianista se v Česku představil poprvé jako sólista v rámci evropského turné, které pořádá u příležitosti dvoustého výročí narození Fryderyka Chopina. Dnes večer si hru Daniela Barenboima, po němž si pražské publikum vyžádalo osm přídavků, budou moci vychutnat posluchači v německých Drážďanech.
Žertovná hravost a lyrická měkkost - dvě polohy, v nichž byl Barenboimův výklad Chopina nejsilnější - daly publiku zapomenout i na občasnou technickou nedokonalost jeho hry. Především si publikum ale získal nasazením a osobním charismatem, které slavnému pianistovi argentinského původu rozhodně nechybí.
Častou námitku, že Chopinovy skladby jsou svou svou lehkostí možná až příliš limonádové a podbízivé, Barenboim odmítá: „Musíme znovu promyslet naše názory na Chopina, a to je samozřejmě těžké, protože psal výhradně pro klavír, a není tedy součástí běžného hudebního establishmentu.“
Sedmašedesátiletý umělec zahájil vystoupení operní variací na píseň Prodávám mušle z opery Ferdinanda Hérolda Ludovic. Následovalo nokturno a mistrovská Chopinova Sonáta č. 3 h moll. Již po první části si Barenboim publikum zcela získal a nadšené reakce jej viditelně těšily.
Barenboim o Chopinovi:
„Ze skladatelů 19. století byl pro mě Chopin ten nejdůležitější. Mám velmi malé ruce a jako dítě jsem je měl ještě menší, těžko jsem tehdy mohl hrát Liszta, Schumanna už vůbec ne. Chopina jsem ale zvládal.“
Po přestávce posluchači vyslechli rozsáhlou epickou Baladu č. 1 g moll a nechyběly ani pro Chopinovu tvorbu typické etudy. Poté zazněly mimo jiné i mazurky, které patří k Chopinovým nejoriginálnějším kompozicím. Barenboim nakonec zvedl publikum ze sedadel pětkrát, před osmým přídavkem se vrátil ke křídlu a česky zvolal: „Poslední!“
Po Chopinovi Kubelík?
Barenboim začínal u piana jako zázračné dítě, v šedesátých a sedmdesátých letech byl skutečnou klavírní hvězdou. Pak se ale soustředil více na dirigování. V současnosti vede Staatskapelle Berlin. „Dirigování vás samozřejmě naučí poslouchat. Myslím, že teď hodnotím svou práci objektivněji než před dvaceti třiceti lety,“ poznamenal.
Do Prahy přijel Barenboim na pozvání České filharmonie. Hrál zde počtvrté, jako sólista ale porvé. Dosud prý nezapomněl na své první vystoupení na Pražském jaru 1966, kdy byl v pouhých 23 letech dirigentem Anglického komorního orchestru i sólistou Mozartova Klavírního koncertu Es dur.
Za dirigentským pultem se v Česku ale zřejmě neobjeví. Rád prý pracuje se svým orchestrem, s lidmi, kteří ho znají a vědí, jak a o čem přemýšlí. „Ale nikdy neříkej nikdy. Udělal bych rád něco na počest Rafaela Kubelíka. Byl to pro můj život velmi důležitý hudebník a člověk,“ neodmítá ale, že se českému publiku jednou představí nejen za piánem, ale i za dirigentským pultíkem.
S chopinovským repertoárem navštívil Barenboim letos například Brusel, Paříž i Vídeň. Do Prahy přijel z Budapešti, ve čtvrtek zamíří do Drážďan a do konce února zahraje ještě v Lipsku a turné zakončí v neděli v Chopinově městě Varšavě.
