Val (pokorně): „Odpusťte mi otče, neboť jsem zhřešil.“Kněz: „A kdy jste byl naposled u zpovědi?“Val (nejistě): „Před šedesáti lety, plus minus.“Kněz: „Přiznejte teď každý hřích, kterým jste zhřešil před Bohem.“Val (rozhodně): „Ne, to bysme tu byli navěky! Co vyřešit jen to z dneška?“
Na to, že ho před pár hodinami pustili po osmadvaceti letech z báně, toho v jeho případě fakt nebylo málo. Čas totiž na nikoho nečeká! A když víte, že už ho nemáte mnoho - nebo, tak jako v případě Vala, že už vám možná zbývá jen pár hodin - záleží jen na vás, jestli ho plačtivě prohnípáte v parku na lavičce nebo to ještě naposled pořádně roztočíte s nejlepším kámošem Docem, a třeba vybílíte lékárnu a pořídíte si parádní erekci, po které ztuhnete tak, že vás málem již rovnou šoupnou do penálu. Ale holky z hampejzu na váš diamant, který by v tuhle chvíli dokázal přeříznout cokoli, jen tak nezapomenou.
Anebo si ve stylu staré školy jen tak zatancujete ploužák se slečnou v baru, protože jste byl dlouho pryč, přivedete ji do oldschoolového transu a pak na ulici štípnete místním frajerům jejich natuněné dělo Dodge Challenger SRT-8 a v domově důchodců odpojíte od hadiček bývalého „drivera“ a kámoše Hirshe, ve kterém to pořád je. Takže si za touhle super károu („Dejte mi klíčky!“ – „Tohle je automat“) chvíli povodí policajty a pak je odveze pomstít jednu před chvílí znásilněnou, které dají šanci, aby si s vypatlanými „testosterony“, co jí to provedli, zahrála s baseballovou pálkou na louskáčka.
Pak z toho všeho dostane chuť na steak v hospodě, kde je kámoš Doc za štamgasta (a jak se později ukáže, má pro to pádný důvod) – a potom už nezbývá nic než si pořídit (rozuměj čórnout) slušný kvádro, protože než člověk umře, měl by se slušně oháknout. A pak nechat střelit nejlépe do hlavy, což je jednak čistá smrt a hlavně kvádro zůstane v cajku, takže ho po vás může ještě někdo donosit. Val totiž ví, že se sem vrátil ze svý dlouhý cesty jen proto, aby tu zemřel za jakousi banální nehodu, pod kterou se kdysi dávno podepsal a při které náhodou zemřel syn místního gangsterského bosse. Prostě blbá náhoda, na kterou se ale v těchto kruzích nezapomíná, jež se neodpouští a za níž teď musí zaplatit.
A Valovi se nechce před touhle odvetou schovávat, zdrhat a rozklepaně čekat na tu chvíli, kdy ho nakonec stejně sejmou. Je odhodlaný postavit se k tomu čelem a chce si jen slušně užít trochu toho času, který mu zbývá a také vědět, kdy a kdo tohle provede, i když to už (spolu s vámi) tak trochu tuší.
Val: „Kdopak to udělá?“
Doc: „Co?“
Val: „Ty víš co. Prostě mi to řekni! Jseš to ty?“
Doc: „Jsem to já…“
A je to venku (a to poměrně brzo, takže nebonzuji nic, co by vás mělo až do finále udržovat v napětí). Tak proti sobě sedí dva nejlepší kámoši, co toho spolu hodně zažili, dlouho se neviděli a za chvíli by se měli navždy rozejít. Docela blbá konstelace na to, že se pohybujeme v žánru gangsterské komedie – ideální rozehrávka v případě, že jeden z nich vypadá jako Al Pacino a druhý jako by z oka vypadl Christopherovi Walkenovi. Protože tihle dva to určitě zvládnou na úrovni!
Scénář téhle nostalgické oldschoolovky se nějakou dobu (jak se to tak někdy stává) potuloval filmovým světem, až ho usápli producenti Tom Rosenberg a Gary Lucchesi, kteří nejen správně odhadli jeho potenciál, ale hlavně to, že tahle látka je klíčově závislá na ústředním hereckém tandemu, který jí vdechne život. Neboť toto není davový gangsterský akčňák nebo velkkolepě rozmáchlé mafiánské retro drama, ale komorní koncert pro dva hlasy a malý smíšený sbor. Tedy zásadní úkol především pro herce a chápavého režiséra, který je povede i tím, že jim možná spíše jen naznačí a pak dá maximum kreativní volnosti.
- Jako za starejch časů / Christopher Walken zdroj: Falcon
- Jako za starejch časů / Al Pacino zdroj: Falcon
Tohle režisérovi Fisheru Stevensovi, jehož herecká filmografie je nesrovnatelně bohatší nežli ta režijní, nedělalo velký problém, protože se tím pádem pořád dokáže intimně vcítit do kůže svých interpretů. Ve chvíli, kdy do projektu vstoupili Al Pacino a Christopher Walken, kteří to takhle spolu ještě nezkusili, bylo vymalováno! Alan Arkin, který se k nim připojuje později, už jenom tvrdí dobře rozehranou muziku.
Jako za starejch časů je tedy především skvělou hereckou exhibicí vzájemně dokonale ladících a doplňujících se figur, s nimiž je radost být v kontaktu a kterým uvěříte vše, co vám předvedou, počínaje brutální erekcí (která by průměrného geronta katapultovala do krematoria) přes šňupání rozdrcených prášků na tlak, tanec ve stylu „zavřete oči, odcházím“ až po finále ve stylu Butch Cassidyho a Sundance Kida.
Hlavně díky jim se tahle oldschoolovka, která rozhodně netlačí na tempařskou pilu, povedla, hlavně díky jim, borcům ze staré školy, funguje a oslovuje, přestože se v ní hlavně plká, překvapivě vitálně (za zavřenými dveřmi) souloží a sem tam proběhne jen sporadická akce, při které je pro změnu třeba vytáhnout také bouchačku. Kdybych měl z ústřední herecké trojky (respektive dvojky) někoho přece jen postavit výš, pak by to za mně byl určitě vězením zvrásněný Al Pacino, až dojemně soustředěný na to, aby si tu krátkou dobu, co tady ještě bude, pořádně užil, a roztomile vydřený z toho, jak se mu nakonec přece jen postavil, a možná i toho, že má po létech zase roli, která je důstojná jeho velkého (minulého) herectví.
Slušný scénář, protkaný hláškami a vypointovanými dialogy, nenápadná režie, skvělí herci a „Not Running Anymore“ Jona Bon Joviho činí z těchto starých časů místo, kde je vám dobře. Je to lehké, natěšené pohlazení od těch, kteří se vlastně celou dobu radují hlavně z toho, že ještě dokáží dohlédnout do příštího rána, a mohou si (tak jako Doc) namalovat další úsvit. Příjemný mix nostalgie, humoru a neúprosného konce, který se přijímá snáz, je-li po ruce někdo blízký. Někdo, kdo ho s vámi sdílí. „Říká se, že umíráme dvakrát. Poprvé, když opuštíme tělo, a podruhé, když náš poslední známý vysloví naše jméno.“ Val z toho ale rozhodně nemíní dělat laciný cajdák.
Val: „Co taková smuteční řeč o mně?“
Doc: „Dělám na tom.“
Val: „A kolik času mám?“
Doc: „Asi tak čtyři hodiny.“
Val (po krátké odmlce): „Dal bych si steak!“
STAND UP GUYS / JAKO ZA STAREJCH ČASŮ. USA 2012, 95 min., české titulky, přístupné, 2D. Režie: Fisher Stevens. Scénář: Noah Haidle. Kamera: Michael Grady. Hudba: Lyle Workman. Hrají: Al Pacino (Val), Christopher Walken (Doc), Alan Arkin (Hirsch), Julianna Marguliesová (Nina Hirschová). V kinech od 4. dubna 2013.
