Ostrava - Hudebně-taneční performancí Pocta Cunninghamovi si dnes Ostrava připomene průlomové setkání československého obecenstva s nejnovějšími proudy soudobého performativního umění, které jim přesně před padesáti lety přineslo představení americké avantgardní skupiny Merce Cunningham Dance Company. Na svém světovém turné vystoupila také v socialistickém Československu, nejprve v Praze a 24. září 1964 také v tehdejším Divadle Zdeňka Nejedlého v Ostravě. Autorem vzpomínkové choreografie Pocta Cunningramovi je bývalý člen jeho souboru Daniel Squire, hudební doprovod zajistil mezinárodní komorní orchestr Ostravská banda v čele s Petrem Kotíkem.
Pocta Cunninghamovi. Vzpomínka na performanci, která otevřela obzory
„Československá představení Merce Cunningham Dance Comapny, ve které působili a účinkovali také hudební skladatel John Cage a výtvarník Robert Rauschenberg, měla pro mnoho umělců, zvláště hudebníků a skladatelů, klíčový význam. Chceme tuto událost připomenout výročním koncertem umělců, kteří byli tehdy u toho, nebo navazují na uměleckou činnost tehdejších hlavních protagonistů,“ vysvětlovala Martina Klézlová z Národního divadla moravskoslezského.
Newyorský tanečník, choreograf a pedagog Daniel Squire, který působil u Cunninghama jedenáct let, představí vlastní choreografie na hudbu proslulého hudebního experimentátora Johna Cage a dalších dvou výrazných představitelů soudobé hudby Christiana Wolfa a Toshi Ichiyanagiho. „Nechtěl jsem udělat přímo kus od Cunninghama, vytvořil jsem něco jiného, ale s respektem a úctou k němu a jeho způsobu práce,“ uvedl Squire, který bude také sám tančit. Vedle něj se na jevišti představí Nicole Morel a členové ostravského baletního souboru. Ani tentokrát nepůjde o klasický balet. „Je to poměrně náročné na mozek, takový intelektuální tanec. Naučili jsme se několik frází,“ přibližuje tanečník Filip Staněk.
Autorem projektu je společně s ředitelem ostravského divadla Jiřím Nekvasilem skladatel, hudebník a propagátor světové soudobé hudby Petr Kotík, který právě po představení Cunninghamova souboru navázal úzkou spolupráci s Cagem. Ostatně byla to zásluha Kotíkovy matky, herečky Idy Epsteinové, že americká skupina do Československa vůbec přijela. Když nedostala vstupenky na vystoupení souboru v Benátkách, zašla do zákulisí. „Nakoukla dovnitř, viděla tam Cunnighama, jak zkouší, tak k němu zašla a začala se s ním bavit. On ji poslal za svým manažerem. A ji najednou napadlo zeptat se, jestli nechtějí přijet do Prahy,“ vzpomínal Petr Kotík. Za několik měsíců soubor skutečně přijel do Prahy i do Ostravy.
„Někteří byli trochu v šoku, konsternováni nemelodickou hrou na klavír a drsným zacházením s tímto nástrojem. Po produkci nastalo nejdřív napjaté ticho a až po delší odmlce se publikum přece jenom nesměle roztleskalo.“
Do projektu se zapojil i jeden z tehdejších diváků - ostravský malíř a grafik Eduard Ovčáček. „V době totalitního režimu byla vystoupení umělců tohoto kalibru neobvyklá a ojedinělá. A naše očekávání nebylo zklamáno. Opravdu to nebyl klasický balet se všemi jeho atributy a piruetami. Byly to vlastně improvizace, tanečníci měli jednoduché kostýmy výrazné barevnosti, na jevišti stál klavír, na který hrál Cage,“ vzpomínal Ovčáček, který tehdy se zájmem sledoval představení i reakce diváků. „Někteří byli trochu v šoku, konsternováni nemelodickou hrou na klavír a drsným zacházením s tímto nástrojem. Po produkci nastalo nejdřív napjaté ticho a až po delší odmlce se publikum přece jenom nesměle roztleskalo,“ říká Ovčáček, který u příležitosti výročí performance vystavil v Divadle Antonína Dvořáka deset svých obrazů.
A jak tehdy zapůsobila Ostrava na americké umělce? Jedna z účinkujících Carolyn Brown tomu věnovala pasáž ve své knize vzpomínek na spolupráci s Cagem a Cunninghamem.
„Ostrava nebo československý Pittsburgh možná bylo hornické město, ale mělo slušné staré divadlo, i když naléhavě volající po opravě. Přímo naproti byl dobrý hotel s vanami u každého pokoje, s horkou vodou, fungujícím výtahem a obstojnou restaurací - vším, co může učinit unavené tanečníky šťastnými. Ale pro ty, kteří tam žili, byla Ostrava neutěšeným místem. Během dne nebyla v obchodech elektřina - stejně tam nebylo vlastně co kupovat, dokonce ani časopisy ne. Maskérka v divadle obdivovala kvalitu našich papírových kapesníčků a líčidel. A v ostravském programu se z nás žen staly Slovanky: Jmenovaly jsem se Brownová, Hayová, Lloydová a Neelsová. Vážně legrace!!“
Představení Pocta Cunninghamovi uvede ostravské Divadlo Antonína Dvořáka 24. září, 28. září pak Nová scéna Národního divadla v Praze.