Výtvarník Zbyněk Sekal by letos oslavil sto let. Pražské Museum Kampa k tomuto výročí uspořádalo výstavu mapující zejména Sekalovu tvorbu před odchodem do exilu. K vidění jsou malby, sochy, proslulé skládané obrazy, ale i knižní obálky. Podle kurátorky Ilony Víchové se jen málokomu podařilo docílit tak soustředěné výpovědi o základních hodnotách lidského bytí jako právě Sekalovi.
Zbyňku Sekalovi bylo teprve osmnáct let, když ho gestapo zatklo za ilegální činnost ve skupině komunistické mládeže. Několik let byl vězněn v koncentračním táboře. Domů se vrátil až po osvobození v roce 1945.
„Přežil pouze zázrakem, a to díky pomoci spoluvězňů, kteří ho navrhli, aby se stal písařem, skriptorem, který zapisoval jména obětí a kolikrát i důvod smrti. Trpěl výčitkami, měl špatné svědomí a v podstatě ho to nahlodávalo natolik, že začal pochybovat o sobě samém,“ uvedla kurátorka Ilona Víchová.
Pochybnosti a hrůzné zkušenosti se promítaly do jeho tvorby, snažil se v ní objevit vlastní autenticitu. Jeho celoživotním tématem byla také lidská pomíjivost a plynutí času.
Schránky s minulostí
Vedle děl vypovídá na výstavě o Zbyňkovi Sekalovi i třeba korespondence, kterou si vyměňoval se svým přítelem, také výtvarníkem Mikulášem Medkem. „Zbyněk Sekal v jednom rozhovoru zmínil, že tak dobře jako Mikuláš Medek stejně malovat nemůže, a byl to takový mezník, kdy přestal malovat klasicky na plátno a začal se věnovat sochařské práci,“ podotýká kurátorka.
Kromě soch vytvářel takzvané skládané obrazy a po emigraci do Vídně také schránky, do kterých umisťoval nalezené předměty. „S velkým respektem přistupoval k minulosti a starým příběhům ze starého života,“ poznamenává kurátorka. Na schránkách pracoval Medek i během devadesátých let, téměř až do své smrti. Od ní letos v únoru uplynulo čtvrtstoletí.
Práce Zbyňka Sekala vystavuje Museum Kampa do začátku července. Do stejného data je na Kampě vystaven projekt, jímž sklářský výtvarník Rony Plesl zastupoval loni Česko na benátském bienále. Dílo Stromy rostou do nebe tvoří tři monolity z čirého křišťálu s otiskem kůry starého dubu. Instalace představuje imaginární cestu, na níž vyvstávají podstaty lidské existence.
