„Kapela“ není jenom hudební formace, ale také název celostátní akce komunistické tajné policie, která v polovině sedmdesátých let zahájila tažení proti nonkonformním příznivcům undergroundové hudební scény. Okolnosti kampaně, jež vyvrcholila soudem s Plastic People of the Universe a v důsledku dala vzniknout i Chartě 77, přibližuje nová kniha historika Ladislava Kudrny a disidenta Františka Stárka.
Historik Kudrna, který se v minulosti věnoval především Čechoslovákům ve francouzské cizinecké legii (Bojovali a umírali v Indočíně, První vietnamská válka na pozadí osudu Ladislava Charváta), se k problematice tuzemské alternativní kultury přiklonil už loni, když editoval sborník domovského Ústavu pro studium totalitních režimů Reflexe undergroundu.
Nyní spolu s chartistou a čelným představitelem normalizačního hudebního undergroundu Františkem „Čuňasem“ Stárkem zaostřil svou pozornost na komunistické tažení proti kultuře, kterou Husákův režim považoval za „závadovou“ – a výstupem je víc než čtyřsetstránková publikace „Kapela“, již ÚSTR vydává ve spolupráci s nakladatelstvím Academia.
Zlom přišel v Rudolfově
„Dá se říct, že až do poloviny sedmdesátých let si Státní bezpečnost undergroundu příliš nevšímala. Zlom nastal událostmi, ke kterým došlo v březnu 1974 v obci Rudolfov nedaleko Českých Budějovic,“ přibližuje historik Kudrna iniciační moment, kdy došlo k prvnímu velkému střetu mezi komunistickým režimem a fanoušky bigbeatu i vyznavači souvztažného nonkonformního životního stylu.
Na samém konci března čtyřiasedmdesát se do Rudolfova sjelo několik set mladých lidí na koncert rockových kapel, včetně The Plastic People of The Universe. Kvůli stížnostem místních obyvatel ale předseda národního výboru přivolal Veřejnou bezpečnost, která účastníky přerušeného koncertu svezla k nádraží – a zde je v železničním podchodu zkopala a zbila pendreky. Část zadržených transportovala v uzavřeném vlaku do Prahy, část do Budějovic, a vedle výslechů a následných perzekucí padly i nepodmíněné tresty.
„Tato akce byla ex post vyhodnocena jako důležitá a zlomová pro celý underground,“ dodává Kudrna, který ve své nové publikaci stopuje okolnosti následného režimního tažení. Už čtvrt roku po událostech na jihu Čech se hudební produkcí zabývaly i špičky komunistické nomenklatury a rok na to vyzvaly k likvidaci „druhé kultury“.
Případy z periferie
Výstupem byla celostátní akce „Kapela“ iniciovaná plukovníkem Vladimírem Stárkem, která měla ukončit existenci „ideologicky závadných“ skupin a zamezit vzniku nežádoucích hudebních těles. Vrcholem tažení byl exemplární soudní proces s kapelou Plastic People of The Universe v roce 1976, na kterém chtěl režim demonstrovat svou sílu – zároveň ale zavdal podnět k integraci opozičních názorových proudů v československé společnosti, z níž vzešla Charta 77 volající po dodržování lidských práv.
Zatýkání členů a příznivců alternativní hudební scény mělo i další nechtěný výsledek – vyvolanou pozornost a později i exploze rockových, undergroundových, punkových a alternativních kapel v 80. letech. Saxofonista a zpěvák ‚Plastiků‘ Vratislav Brabenec ostatně před lety uvedl, že skupina může „děkovat“ StB za poskytnutou propagaci: „Taková reklama by americké muzikanty stála miliony dolarů, vlastně se dá říct, že jsme částečně kapela ministerstva vnitra.“
Kudrnova a Čuňasova publikace se ale zdaleka nesoustřeďuje jen na soud s Plastiky. „Snažili jsme se zmapovat i neznámé regionální případy, které mnohdy byly masovější a ještě brutálněji rozehnané, než známé zátahy vůči Plastic People nebo DG 307,“ dodává historik. „Cokoliv, co vzniklo mimo oficiální pole působnosti SSM, nebylo tolerováno, akce byly rozehnány a poslední případ, který mapujeme, je ještě z konce září 1989.“ Akce Kapela totiž trvala až do listopadové revoluce.
