Jméno teprve osmnáctileté české písničkářky Amelie Siba se objevuje v nominacích všech větších tuzemských cen. Pozornost hudebních kritiků přitáhla pokojíčkově intimním debutem Dye My Hair. „Myslím, že mi to pomůže udělat nějaký pořádný krok,“ reaguje na dosavadní ocenění své tvorby.
Písničkářka Amelie Siba zaujala „pokusným králíkem“. Čerpat texty sama ze sebe je těžší, připouští
Písničkářka Amelie Siba: Ocenění mi pomůže (zdroj: ČT24)
Amelie Siba studovala střední uměleckou školu, během studia si ale podle svých slov začala uvědomovat, že chce být hlavně muzikantka. „A najednou to ve mně puklo, ze školy jsem odešla a snažím se být naplno písničkářkou,“ netají se svými záměry.
Pokus, který vyšel
Posluchačům se ve svých sedmnácti představila několika singly a EP It Was Nice to Meet You. Loni následovalo album. Siba nechtěla, aby do jejího debutu někdo zasahoval, a tak nejenže všechny písničky složila a textovala, ale také je nahrála a produkovala.
„Bylo to tak moc amatérské,“ hodnotí s odstupem. „Ani nevím, jak ten program funguje, ale nějak to udělám. Učila jsem se za pochodu a to album vzniklo jako pokusný králík.“ Pokus odkazující k současné generaci kytarových písničkářek se ovšem povedl, jak nasvědčují hudební kritiky.
Se svými příběhy zlomených srdcí i mlžných vzpomínek na dětství se Amelie Siba skvěle trefila do rozjímavé nálady lockdownů a social distancingu, napsaly o ní třeba ceny Vinyla, na něž byla Siba také nominována (i když nakonec ji v kategorii objev roku předběhlo jihlavské rapové trio 58G). Krátce nato mladá písničkářka obdržela cenu Apollo za nejlepší desku loňského roku. A s dvěma nominacemi ještě vyhlíží květnové udílení cen Anděl.
Zhudebněný deníček
Své písně postavené na jemných kytarových melodiích a decentní elektronice přibližuje Siba jako zhudebněný deníkový zápis o mezilidských vztazích a také o vztahu k sobě samé.
Dodává, že v současnosti, kdy má pocit, že se kolem ní příliš mnoho neděje, se jí inspirace pro texty hledá hůř, zároveň vnímá uzavřenou dobu jako příležitost se do sebe uzavřít i při skládání písní. „Ponořit se do sebe a napsat text. Člověk může čerpat i sám ze sebe, jenom je to těžší než psát o věcech, které k vám přijdou jenom tak,“ srovnává.
K češtině se musím dopracovat
Těžší je pro ni i vyjadřovat své pocity v češtině, všechny písně dosud napsala anglicky. „Angličtina je jednoduše tvárná. Chtěla bych umět psát v češtině krásné texty, ale musím se k tomu ještě dopracovat,“ obává se.
Nachystaný už má materiál na další „ípíčko“ a do šuplíku zatím shromažďuje písničky, které podle ní odrážejí jistý posun. Zamýšlí je zahrnout do příštího alba, ráda by ho připravila do konce roku.