Praha - „Byl bych rád, kdyby lidé byli spontánnější. Spontaneita a otevřenost je tady v mnohem menší míře, než když vyjedete na západ od našich hranic,“ přeje si výtvarník, básník a hudebník Petr Nikl. Ve své poslední knize Divňáci z Ňjújorku popsal a nakreslil „sbírku bizarních lidí“, které potkal při brouzdání Manhattanem na koloběžce. A zajít na Nikla mohou lidé také do brněnské Wannieck Gallery, kde vede dialog se svou matkou, designérkou hraček Libuší Niklovou.
Do New Yorku jezdí Nikl za rodinou - jeho žena vede tamní České centrum. V uplynulých dvou letech se podle svých slov stal „lovcem lidí“ - s fotoaparátem a koloběžkou křižoval Manhattan a jenom zíral. A to přesto, že čučení je v New Yorku společensky zakázané.
„New York je město, které je pro všechny a které samo klokotá takovým tempem a je takovou frekvencí dění, že skutečně stačí se postavit na roh a jen čumíte,“ poznamenal Nikl, že své objekty nemusel nijak složitě nahánět.
Zpočátku lidi do své sbírky maloval popaměti, ale brzy prý přišel na to, že to není možné. „Vždycky jsem si něco přistylizoval. Realita je větší než moje fantazie,“ přiznává, „nezbývalo než otrocky kreslit podle fotografie.“
Některé fotil potajmu, jiné vědomě za dolar. Fotografie pak převedl tužkou do ilustrací a doplnil autorskými básněmi - výsledkem je kniha Divňáci z Ňjújorku. Zobrazil v ní pankáče, rastafariány, žebráky, rabíny, byznysmeny, Afroameričany, Brazilce, bělochy i Číňany. „Podle pohledu středozemce, který se octne na téhle křižovatce a vidí celý svět,“ vysvětlil Nikl, jak své objekty na Manhattanu vybíral.
Nejen v New Yorku, ale vůbec na západ od našich hranic si lidé podle něj více uvědomují, jak je kultura pro danou zemi důležitá, a jsou spontánnější a otevřejnější než Češi. Nikl - mimo jiné laureát výtvarné Ceny Jindřicha Chalupeckého a literární Magnesie Litery (za knihu Zahádky) - v lidech spontaneitu a hravost vzbudit umí, jak dokazují jeho úspěšné interaktivní projekty, jako Hnízda her či Orbis Pictus aneb…, které vytváří často spolu s dalšími výtvarníky. A nezůstane jen u projektů dočasných. „Za rok bychom měli otevřít stálou laboratoř u Strossmayerova náměstí v Praze. Předěláváme dům, ve kterém předtím byla pekárna, na pakárnu,“ prozradil.
Komu se na Niklův projekt nechce čekat tak dlouho, může si koupit knihu Divňáci z Ňjújorku nebo se vypravit do brněnské Wannieck Gallery, kde je do 3. února k vidění výstava Já jsem tvůj zajíc s podtitulem Dialog s maminkou. Pod stejným názvem Nikl, který je také hudebník, už dříve uvedl zpěvohru inspirovanou hračkami, jež vytvořila jeho matka Libuše Niklová (nafukovací slon anebo žirafa podle jejích návrhů se nedávno vrátili na pulty). Z konfrontace jeho a její tvorby především vychází také brněnská instalace. Navíc Nikl jako další příspěvek do „dialogu s maminkou“ chystá i psané příběhy.
