Petr Janda - praotec českého beatu

Praha - „Olympic znamená pro český beat asi tolik, co Karel Vlach znamenal pro český swing.“ Tuto památnou větu pronesl již v roce 1967 kritik Lubomír Dorůžka. V té době asi nikdo netušil, že nejslavnější česká rocková kapela bude hrát i ve 21. století. Její lídr, kytarista a zpěvák Petr „Django“ Janda, se narodil 2. května 1942.

Petr Janda, přezdívaný podle slavného jazzového kytaristy Djanga Reinhardta, je válečné dítě. Narodil se 2. května 1942 na pražských Vinohradech. Jeho rodiče byli právníci, otec pracoval na ministerstvu financí, ale po roce 1948 se stal nežádoucím a byl poslán do kladenských hutí.

Hudba hrála v rodině Jandových významnou roli, oba rodiče se jí věnovali a vztah k hudbě se přenesl i na jejich syny. Petrův starší bratr Jiří hraje na saxofon a jméno mladšího Bohuslava je spjato například se známou rockovou skupinou Abraxas.

Petr zpíval v dětském sboru Bohumila Kulínského a hrál na housle, které ale posléze s lehkým srdcem vyměnil za kytaru. Po maturitě se vyučil spojovým mechanikem. To už ale propadl muzice, hrál v kapele Sputnici a poté založil instrumentální soubor B. B. Qiuntet. Osudným se mu stal rok 1963, kdy nastoupil do skupiny Karkulka, která se záhy přejmenovala na Olympic. Brzy se stal její vůdčí postavou a s novým hudebním trendem, který nastolili angličtí Beatles, se začal prosazovat i jako zpěvák.

Další kariéra Olympiku je lemována desítkami alb, z nichž to úplně první s názvem Želva je považováno za jedno z nejlepších v celé historii české rockové hudby. Ze stovek písní, které Janda napsal, jsou asi nejslavnější právě Želva či Dej mi víc své lásky, on sám má však nejraději baladické a zamyšlené Otázky.

Olympic přežil několik krizí, časté střídání muzikantů i nástup nových hudebních stylů. Soupeření s hardrockovou trojicí Katapult se na přelomu 70. a 80. let stalo podobným fenoménem, jakým je ve fotbale rivalita pražských klubů Sparty a Slavie.

Po listopadu 1989 se Olympic dostal poněkud do ústraní, a proto se Janda rozhodl ke 30. výročí legendární skupinu rozpustit. Věnoval se svému nahrávacímu studiu a především rodině. Stále více mu však chybělo živé hraní. „Muzikantský absťák narostl do takových rozměrů, že jsem obtelefonoval kluky z kapely, jestli by do toho šli znovu,“ vzpomíná Janda na znovuzrození kapely.

Od roku 1986 hraje Olympic ve stejné sestavě Janda (kytara, zpěv), Jiří Valenta (klávesy), Milan Broum (baskytara) a Milan Peroutka (bicí). Poslední album Sopka natočila skupina v roce 2007, na příští rok chystá novou nahrávku.

Kromě svých hudebních aktivit si Janda v roce 2004 neodpustil podle svých slov jednu „mladickou nerozvážnost“ - kandidoval za hnutí Nezávislí do Senátu. Voliči si jej však přáli vidět spíše na pódiu a výsledek hlasování podle toho dopadl.

Zatímco v hudební branži sklízel Janda jeden úspěch za druhým, v osobním životě musel projít několika těžkými zkouškami. S první ženou Janou se seznámil v polovině 60. let a v roce 1967 se jim narodil syn Petr, který však v lednu 2001 zemřel na mozkový nádor. Mladší dcera Marta je zpěvačkou populární německé skupiny Die Happy a objevuje se i na pražské muzikálové scéně.

V roce 1991 Jana Jandová zemřela. Petr se znovu se oženil, vztah s druhou manželkou Martinou, s níž má dceru Elišku, ale ztroskotal. A ačkoliv Janda po rozvodu prohlašoval, že se již nikdy neožení, v roce 2005 to zkusil potřetí - jeho současná manželka Alice je o 40 let mladší. Mají spolu dceru Anežku a zakrátko přibude do Jandovy rodiny i čtvrtá dcera Rozárka.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Norští vědci v praxi ověřili scénu z Obecné školy

Je to jedna z nejikoničtějších scén ve filmu Obecná škola – přes varování ředitele školy se několik žáků titulní instituce rozhodne olíznout v zimě zábradlí, jen aby k němu vzápětí přimrzli. Děti školou povinné stejnou chybu zřejmě dělají na více místech světa. O jak nebezpečnou praktiku jde, se rozhodl prověřit tým mladých vědců v Norsku.
před 8 hhodinami

Magnesia Litera zná své nominace. Přihlášených knih bylo rekordně mnoho

Nominace na Magnesii Literu 2026 za prózu mají Dora Kaprálová za Mariborskou hypnózu, Magdaléna Platzová za Fáze jedné ženy a Ladislav Šerý za Tajný život institucí. Finálové trojice zná všech jedenáct kategorií. Vyhlášení cen včetně Knihy roku 2025 se uskuteční 18. dubna v pražském Stavovském divadle.
před 11 hhodinami

Jedna bitva za druhou vyhrála Oscary. Cenu má i dánsko-český dokument

V Los Angeles se udělovaly ceny Oscar za rok 2025. Nejlepším filmem se stala politická černá komedie Jedna bitva za druhou. V kategorii celovečerní dokument uspěl snímek Pan Nikdo proti Putinovi natočený v české koprodukci. Nejlepšími herci v hlavních rolích jsou Jessie Buckleyová a Michael B. Jordan.
včeraAktualizovánopřed 18 hhodinami

VideoDílo Laichterova nakladatelství ožívá

Nakladatelství sebral jeho rodině v roce 1949 komunistický režim. Knihy označil za starý papír a nechal je spálit. Prapravnuk nakladatele Jana Laichtera Štěpán Lars Laichter teď pečuje o odkaz nejen svých předků, ale i dalších zrušených nakladatelství. V domě, který navrhnul architekt Jan Kotěra na přání nakladatele, dělá údržbáře i prohlídky pro veřejnost.
15. 3. 2026

Českého lva pro nejlepší film vyhrál Karavan

Nejlepším filmem roku 2025 podle Českých lvů je road movie Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové. Hlavní herecké ceny si odnesli Kateřina Falbrová a německý herec Idan Weiss.
14. 3. 2026Aktualizováno15. 3. 2026

Na cenách Vinyla uspěli Black Tar Jesus, projekt Rivermoans a Miloš Hroch

Deskou roku se na cenách Vinyla stalo album Aftermath projektu Black Tar Jesus, za kterým stojí Tomáš Kopáček. Nahrávka propojuje kytarový minimalismus a temné syntezátorové plochy. Objevem roku porota zvolila projekt Rivermoans multimediální umělkyně Marie Tučkové. Laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého na něm pracuje s vícehlasým zpěvem a inspirací duchovní hudbou. Počinem roku se stala kniha Šeptej nahlas publicisty Miloše Hrocha, mapující historii českého shoegazu (hudba je postavena na kytarové vazbě) v širším společensko-kulturním kontextu. Ceny v pátek obdrželi v pražském kulturním prostoru Archa+.
14. 3. 2026Aktualizováno14. 3. 2026

Asistovaná sebevražda zdravého člověka? V Ostravě o tom rozhoduje Bůh a diváci

Richarda Gärtnera, kterému táhne na osmdesát, přestal těšit život, a žádá proto o možnost zemřít. Etickou komisi, která o výsledku rozhodne, tvoří částečně publikum Národního divadla moravskoslezského. Ostravská scéna uvádí totiž v české premiéře hru Bůh od německého právníka Ferdinanda von Schiracha. Zatímco diváci napříč zeměmi právo hlavního hrdiny na asistovaný odchod ze světa jednoznačně podporují, církev, lékaři či odborníci na etiku už tak jednotný názor nemají.
13. 3. 2026

Na novém albu je hodně smrti i píseň o klimakteriu, říká Ester Pes Kočičková

Zpívající herečka, tak sebe samu označuje Ester Pes Kočičková. Momentálně se věnuje první disciplíně. Ve studiu Sono dokončuje zatím bezejmenné album šansonů. Hudbu složil klavírista a dlouholetý spolupracovník Luboš Nohavica, texty napsala sama.
12. 3. 2026
Načítání...