Paříž - Vřelého přijetí od francouzského publika se v sobotu dostalo opeře Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany. Jedno z nejklasičtějších českých operních děl mělo v Paříži premiéru, a to znovu po 80 letech. Na prknech starobylé budovy Pařížské národní opery inscenace ztratila ze svého jihočeského folkloru a byla přizpůsobena scenérii francouzského venkova někdy z přelomu 19. a 20. století.
Přestože byla opera na rozdíl od let 1928 až 1932 odzpívána v češtině, obecenstvo v honosném paláci Garnier se zaujetím sledovalo děj, k čemuž mu dopomáhaly promítané titulky nad scénou. Diváci se i několikrát impulzivně roztleskali mezi jednotlivými scénami, kdy na chvíli utichla hudba.
V závěrečném potlesku několikrát zaznělo i „bravo“ a velmi burácivé ocenění přišlo s loučením představitelů hlavních rolí, tedy zejména pro německou pěvkyni Christiane Oelzeovou, která hrála Mařenku, Jeníka v podání českého pěvce Aleše Brisceina, Kecala Franze Hawlaty z Německa a Vaška Christopha Hombergera ze Švýcarska.
Sbor a orchestr pařížské opery řídil český dirigent Jiří Bělohlávek. Režisér Gilbert Deflo inscenaci odlehčil vtipem. Například Kecala nechal hrát si s hlasem, infantilní Vašek vstoupil na scénu s nafukovacím balonem na šňůrce a téměř po celou inscenaci si cucal palec. Objevila se typicky francouzská pikniková scéna s vínem při dojednávání Mařenčiny svatby, později ale následoval kontrastní návrat k hospodskému prostředí s pivními půllitry, patřící naopak spíše českým reáliím.
O dekoraci a kostýmy se postaral William Orlandi, který vtiskl scéně provensálský nádech a do obzoru vesničky ozářené v barvách zapadajícího slunce vsadil horskou dráhu a ruské kolo, aby pouťovou atmosféru příběhu ještě umocnil. Muži byli takřka všichni v černých oblecích a měli klobouky, ženy byly v prostých jednobarevných šatech a s vlasy uvázanými v šátcích. Jeník se jasně odlišoval žlutou bundou a modrými montérskými kalhotami. Movitý Kecal se předváděl v dobovém automobilu.
Na internetových stránkách pařížské opery se píše, že uvedení představení je událostí mimořádného významu i proto, že, jak se pořadatelé mylně domnívají, si Česká republika právě připomíná 15. výročí nezávislosti. Kulaté výročí vzniku Československa bylo kromě současnosti i při premiéře z roku 1928. Tehdy bylo teprve desáté.
Na rozdíl od premiérových diváků agentura AFP hodnotí inscenaci jako poněkud fádní. Belgický režisér Gilbert Deflo prý „bohužel neutralizoval hezké představení lyrického veselí venkovskou dekorací a poutí bez života“. Inscenace je podle kritiků agentury vzdálena snivému vábení, stylizovaná scénografie ohrožuje to, o co v divadelním dramatu jde, a to pod osvětlením bez nápadu a za lenivé účasti účinkujících. Výběr kostýmů prý zavání kýčovitostí.
