Unikátní výstava palestinského umění se koná v Izraeli. Desítky výtvarníků z Izraele a ze Západního břehu ukazují, že identita palestinského umění vyrůstá z různých kořenů, nejen z politického protestu. Revolta proti Izraeli přesto dál zůstává jedním z hlavních témat.
Neatraktivní kout města Umm al Fahem, čistě arabské obce na severu Izraele, skrývá nečekaný poklad. Třípatrová galerie vystavuje přes stovku děl, hlavně obrazů. Dvě generace výtvarníků barvitě prezentují tradiční dualitu palestinského umění: tradice versus moderna, arabismus versus globalizace, islám versus liberalismus a Palestina versus Izrael.
„Palestinští umělci v Izraeli se neustále cítí být na hraně mezi tím, že jsou izraelskými občany a zároveň Palestinci. Zatímco na Západním břehu vědí, že jsou pod okupací,“ uvažuje ředitel palestinské galerie.
Kořeny v půdě předků
Vedle islámské kaligrafie má palestinské umění hluboké kořeny v krajinomalbě. Zemědělská půda předků nebo vesnice na okraji rostoucích měst jsou silnými tématy dodnes. Relativně nové jsou naopak autoportréty tvořené hlavně Palestinci, kteří se učili v zahraničí.
Díky zahraničním vlivům se pevně zabydlela také abstrakce. Průkopníkem je nestor palestinských umělců Abíd Abdí, který se narodil v přístavním městě Haifa a umění vystudoval v Drážďanech. „Tvořím umění pro všechny lidi a volám po míru a proti válce,“ říká Abíd Abdí.
Drsná realita umělců v okupované Palestině vede k tomu, že jejich tvorba je oproti příbuzným v Izraeli výrazně političtější. Tradičním tématem je arabský exodus po vyhlášení Izraele a první arabsko-izraelské válce. Reflexe posledních střetů mezi Izraelem a Gazou se objevuje také. Tahle válka ostatně udělala cíle z Palestinců na obou stranách hranice.
Schizofrenní postavení palestinských umělců dobře ilustruje také léta zaseknutý projekt nové galerie soudobého umění. Izraelská vláda na něj nechce přidat finance, protože je palestinský, arabské země zase nechtějí přispívat, protože se nachází v Izraeli.
