Vídeňská galerie Albertina otevřela rozsáhlou výstavu, která se věnuje jednomu z největších umělců renesance - Raffaelovi Santimu. Vlastní sbírku doplnila zapůjčenými díly z významných světových muzeí. Mezi 150 vystavovanými obrazy přitom dominují skici, kterými se italský mistr připravoval na své oleje a fresky.
Prvnímu tahu štětce předcházela u Raffaela vždy dlouhodobá pilná práce, kdy ve skicách vykresloval každý detail budoucí malby. „Úplně na začátku byl rychlý náčrt, který ho napadl. Myšlenku zachytil na papír. V druhé fázi si předkresloval jednotlivé figury a pak dával dohromady výsledky práce do prvního celkového projektu,“ doplnil kurátor výstavy Achim Gnann.
Výstava prochází jednotlivá období Raffaelova vývoje. Od začátků v rodném Urbinu přes první mistrovské chvíle ve Florencii až po vrchol kariéry v Římě, kterou ukončila předčasná smrt v sedmatřiceti letech.
Raffaelovým životním dílem jsou fresky v síních vatikánského papežského paláce, malý zlomek malířových příprav představuje i Albertina. Stovky situací a kompozic si žádaly mnohonásobně víc studijních náčrtů.
Vedle 130 skic na stěnách galerie visí i dvacítka pláten. Od velkých projektů se Raffael pravidelně vracel hlavně k madonám. „Vztah mezi matkou a dítětem je velmi pevné pouto. Raffael našel nekonečné množství způsobů, jak ho ztvárnit, nikdy nejsou stejné,“ upozorňuje Achim Gnann.
Jedna z vystavených kreseb má vedle uměleckého významu i ten dokumentární: Skica, kterou poslal Raffael Albrechtu Dürerovi do Norimberku, aby mu ukázal svou zručnost. Německý mistr si to poznamenal vlastní rukou přímo na kresbu.
„Raffaelovy výstavy jsou velmi vzácné. Ale byl čas ukázat ho jako jednoho z vedoucích postav dějin umění,“ podotkl k výstavě ředitel Albertiny Klaus Albrecht Schröder. A to způsobem, který nemá obdoby. Tolik Rafaelových skic ještě nikdo nikdy najednou nevystavoval. V Albertině budou k vidění do ledna příštího roku.
