Praha - Nové nastudování nejslavnějšího a nejhranějšího baletu všech dob dnes představí Národní divadlo. Choreografie dánského tanečníka, choreografa a režiséra Kennetha Grevea vychází z klasické verze M. Petipy a L. Ivanova, snaží se ale proniknout ke kořenům příběhu, odhalit symboliku díla. Diváci se tak mohou těšit jak na Čajkovského hudbu a známé klasické sólové i sborové variace, tak na temný příběh z královského dvora 19. století, kde do milostného trojúhelníku prince, Odetty a čaroděje přibývá další postava a strojené úsměvy vystřídaly výrazy pohrdání, zloby i odmítnutí. V hlavních rolích se představí Zuzana Susová, Nikola Márová, Jiří Kodym, Michal Štípa, Alexandr Katsapov, Karel Audy a další.
Inspirován Nurejevem
Kenneth Greve ztvárnil za svou kariéru prince v jedenácti verzích Labutího jezera, nejsilnější vliv na něj podle jeho slov mělo vystupování v pařížské Opeře s legendárním Rudolfem Nurejevem. Byl prvním sólistou Královského dánského baletu, hostujícím umělcem mnoha světových scén, baletním mistrem, pedagogem a choreografem a dnes stojí v čele Finského národního baletu.
Vedle známých postav prince, který si vybíra nevěstu, a Odetty, dívky zakleté v labuť, se na scéně objeví Rotbart a Benno, dva muži nahrazující postavy šaška a čaroděje Rudovouse. Mezi těmito čtyřmi charaktery se rozehrává příběh, který má místy blíže k filmům Davida Lynche než k pohádce.
Nástup z jezera
Scénografie kombinuje romantické prvky s moderním scénickým designem. Šéf baletního souboru Petr Zuska upozorňuje na jednu ze zvláštností technologicky náročné scény, kdy labutě nevycházejí na scénu ve 2. jednání ze strany: „Tentokrát vyjdou jakoby ze středu, z pomyslného jezera naznačeného kouřem bez konce, na nějž se promítá. Speciální kouř však musí mít určitou hustotu.“ Scéna je často potemnělá, využívá se i ohně. Labutě jsou oblečeny do kostýmů s opravdovým peřím z dílny Karin Betzové.
Roli Odetty nastudovaly Zuzana Susová a Nikola Márová, prince Jiří Kodym a Michal Štípa. Rotbarta ztvárňují Alexander Katsapov a Richard Kročil, Benna Karel Audy a Jiří Waňka. Greveova verze nahradila poslední nastudování tohoto baletu, pod nímž jsou podepsáni Erich Walter, Růžena Mazalová a Vlastimil Harapes a které bylo na repertoáru první scény 12 let.
Po dnešní a zítřejší premiéře jsou nejbližší představení připravena na 17., 18., 20. a 23. února.
Z historie nejslavnějšího baletu
Hudbu k baletu si u P. I. Čajkovského objednal v roce 1875 jeho přítel Vladimir Begičev, intendant carských divadel v Moskvě. Begičev je také jedním z autorů libreta, které líčí příběh lásky prince Siegfrieda ke krásné Odettě, začarované zlým Rudovousem v labuť. Čajkovskij dokončil skladbu v březnu 1876 a ihned poté v Moskvě začaly zkoušky na premiérové představení.
Přípravy, které nakonec zabraly přes 11 měsíců, se neobešly bez problémů. Dirigent orchestru označil Čajkovského kompozici plnou emocí za příliš složitou a rozšířila se také fáma, že je „netancovatelná“. Na rozdíl od zavedené praxe totiž šéf baletu Velkého divadla Václav Reisinger, pražský rodák, tvořil choreografii až na hotovou hudbu. Autor přitom do té doby spíše spolupracoval s choreografem a komponoval přesně podle jeho pokynů.
„Ubohost produkce, mám na mysli výpravu a kostýmy, nedostatek dobrých tanečníků, slabou invenci choreografa a konečně výkon orchestru… to vše jsou dobré důvody, aby (Čajkovskij) nehledal vinu u sebe,“ napsal po špatně přijaté premiéře 4. března 1877 v moskevském Velkém divadle Modest Čajkovskij. Přesto Labutí jezero nezapadlo a na repertoáru slavné scény zůstalo.
Po Reisingerově odchodu z Moskvy v roce 1879 se zde baletu ujal Joseph Peter Hansen, který Čajkovského první baletní kus na jevišti udržel. Až do ledna 1883 bylo Labutí jezero provedeno jen s malými změnami celkem 41krát. Dějištěm prvního uvedení v zahraničí (pouze 2. dějství) bylo Národní divadlo v Praze 21. února 1888 v choreografii Augustina Bergera. Čajkovskij právě tehdy v Praze dirigoval dva koncerty a do deníku si zaznamenal, že při zhlédnutí svého baletu zažil „chvíle absolutního štěstí“.
15. ledna 1895 se konala - už bez přítomnosti Čajkovského (zemřel 1893) - premiéra nového nastudování, jehož autory byli Marius Petipa a Lev Ivanov. Tato verze měla konečně úspěch a stala se standardem. Svět začala dobývat v roce 1900, kdy balet mohlo spatřit publikum ve Varšavě. Za deset let následoval Londýn, pak New York a další metropole.
(zdroj: www.balet.estranky.cz)
- Labutí jezero autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/679/67805.jpg
- Labutí jezero autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/679/67807.jpg
- Labutí jezero autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/678/67799.jpg
- Labutí jezero autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/678/67796.jpg
- Zuzana Susová v roli Odetty autor: Roman Sejkot, zdroj: ND http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/678/67730.jpg
- Zuzana Šimáková autor: Roman Sejkot, zdroj: ND http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/676/67568.jpg
- Alexandr Katsapov v roli Rotbarta autor: Roman Sejkot, zdroj: ND http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/678/67735.jpg
- Labutí jezero autor: Peter Brenkus , zdroj: Státní opera Praha http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/284/28305.jpg
