Praha - Ideová architektonická soutěž, která byla vyhlášena 21. 9. 2009 a jejímž tématem byla proměna fasády Nové scény Národního divadla v Praze, byla uzavřena. Soutěž měla za úkol otevřít diskuzi o tom, jak začlenit moderní architekturu do původní historické zástavby. Do soutěže bylo odevzdáno 40 návrhů, které se rozdělily do dvou skupin - na zastánce stávající fasády a na její odpůrce.
Tuto soutěž vypsala společnost DuPont, která už v mnoha zemích nechala různé architekty „předělat“ nějakou známou budovu. Podle historika architektury Zdeňka Lukeše nejde o příliš vážnou záležitost: „Je to spíše upozornění na zajímavé stavební materiály, jejich možnosti a jejich aplikaci například v architektuře.“
„Soutěž nemá nic společného s jakoukoli realizací, ale může jako podobné soutěže přinést impulsy, nápady a přispět k diskusi o budově Nové scény,“ řekl při vyhlašování soutěže ředitel Národního divadla Ondřej Černý. I po diskusích se současnými architekty prý chce, aby budova Nové scény s typickou skleněnou fasádou zůstala „zakotvena v čase, ve kterém vznikla“.
„Pro soutěž bylo uvažováno o několika budovách, byla mezi nimi i budova bývalého Federálního shromáždění. Šlo především o to, aby stavba byla něčím zajímavá, ale zároveň i diskutabilní, nebo dokonce i kontroverzní. Nakonec tedy byla vybraná Nová scéna,“ řekl v rozhovoru pro ČT24 Tomáš Hendrych, zástupce firmy Happy Materials, která se na soutěži podílela.
„My jako Nová scéna jsme návrh na takovou soutěž přivítali. Líbilo se nám, že mladí architekti budou uvažovat o budoucí, byť hypotetické podobě budovy. Je ale pravdou, že se snažíme zachovat fasádu budovy takovou, jaká je dnes, ale naším záměrem je s ní více pracovat. V současné době na fasádě realizujeme světelné instalace a nadále se budeme snažit prověřovat funkčnost stávajících 'obrazovek',“ uvedla dále v rozhovoru Marcela Straková, zástupkyně Nové scény.
„Myslím si, že výsledek je velmi inspirativní a opravdu otevírá diskuzi o tom, jakým způsobem se zachovat k památkám z dob minulého režimu,“ uzavřel diskusi Hendrych.
Zdeněk Lukeš o účelu a poslání soutěže
Původně stávaly v tomto místě klasicistní domy s jednoduchými fasádami, k nimž komponoval Josef Zítek svůj geniální projekt Národního divadla. V komunistické éře převládl názor, že „obyčejné“ domy musí nahradit nová výrazná dominanta. Vítězem dvou soutěží na víceúčelový sál, který tu měl původně stát, byl někdejší významný funkcionalista Bohuslav Fuchs. Ten ale zemřel dříve, než mohl vypracovat definitivní návrh. Po různých peripetiích byl pak projekt svěřen architektu Pavlu Kupkovi, který je také autorem obou dalších budov za Novou scénou. Ani jeho kontroverzní návrh však nebyl realizován, nakonec bylo na poslední chvíli rozhodnuto, že zde bude stát nová, menší scéna pro Národní divadlo, a zakázku získal architekt Karel Prager (1923–2001), autor řady výrazných budov té éry (Federální shromáždění, Makromolekulární ústav aj.). Na dlouhé přípravy nebyl tehdy čas, a tak vznikl narychlo jakýsi hybrid – těžkopádné těleso s kamenným pláštěm, který byl ještě překryt skleněnými panely.
Nejde tedy bohužel o translucentní fasádu, jak se na první pohled zdá. Rovněž řešení interiérů má řadu provozních vad. Budova byla po dokončení veřejností i odborníky přijata s velkými rozpaky a obecně se soudí, že není důstojným sousedem neorenesančního skvostu – Národního divadla. Transformace průčelí Nové scény je tak zajímavou výzvou pro mladé architekty.
