Vítězkou Ceny Josefa Škvoreckého se stala spisovatelka Zuzana Brabcová, která loni zesnula. Porota vybrala jako nejlepší českou prózu letošního roku její poslední román Voliéry, který vyšel až posmrtně. Intimní deníková výpověď svědčí o neuroticky citlivém vnímání světa. Brabcová napsala pouze pět románů, které ale vždy vzbudily velkou pozornost. Cenu převzala zástupkyně rodiny laureátky Daniela Petříčková.
Finalistům letos dominovaly ženy, kromě Brabcové měli v nejužším výběru své knihy Anna Bolavá, Petr Daniel, Sylva Fischerová a Markéta Pilátová. Zuzana Brabcová svůj pátý román Voliéry dokončila před svou náhlou smrtí ve věku 56 let loni v srpnu. Vydalo ho nakladatelství Druhé město.
„Romány Zuzany Brabcové budí pozornost svou precizností. Jsou pečlivě jazykově vystavěné, každé slovo tam sedí a má svůj význam. Je na tom vidět, že to její psaní je hlavně škrtáním a ne proudem vědomí, kde něco načrtnu a pak to rozvíjím. Ale spíše selekce, výběr a zvažování. O čemž svědčí i to, že za svůj život stihla sepsat pět románů,“ říká literární teoretik Petr Bílek, který byl hostem Událostí v kultuře.
Zuzana Brabcová se narodila roku 1959 v rodině literárního kritika a historika Jiřího Brabce a literární historičky, editorky a překladatelky Ziny Trochové. Po maturitě koncem sedmdesátých let nemohla z politických důvodů studovat na vysoké škole, proto nastoupila na místo knihovnice, později pracovala jako uklízečka v nemocnici. Před rokem 1989 publikovala v samizdatu a v exilu. Po pádu komunistického režimu pracovala jako nakladatelská redaktorka.
„Lesbický román“ Rok perel vyvolal větší rozruch, než si autorka přála
Román Daleko od stromu vyšel roku 1984 v exilovém nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem a o tři roky později se s ním autorka stala první laureátkou Ceny Jiřího Ortena. V roce 1991 byl román vydán v Praze a přeložen v Německu, Nizozemsku, Švédsku, Dánsku či Norsku. Roku 1995 vyšla próza Zlodějina. Román Rok perel byl publikován v roce 2000, podruhé v roce 2012. Další román Stropy vyšel až po dvanáctileté odmlce. Dostala za něj cenu Magnesia Litera v kategorii próza.
Největší rozruch vyvolal nepochybně její „lesbický román“ Rok perel, který na introvertní a depresemi stíhanou autorku strhl nakonec asi více pozornosti, než by si přála, uvedl nakladatel Martin Reiner. Hlavní hrdinka románu v něm prochází coming outem se všemi jeho složitostmi, který neměl v té době v české literatuře příliš obdoby. Téma se týkalo i autorky, která prošla podobným příběhem jako hrdinka.
Také Voliéry jsou intimní deníkovou výpovědí o neuroticky přecitlivělém vnímání světa kolem, kterou lze podle zlých jazyků číst jen se současným podáváním antidepresiv. Jako v jejích předchozích dílech i zde uhrančivě působí práce s jazykem, od strohého záznamu po metaforičnost, od lyrických poloh po vulgárnost, obnažující motivy osamění a ztracenosti ve světě, který přestal dávat smysl.
V porotě Ceny Josefa Škvoreckého letos zasedli minulí laureáti ceny Tomáš Zmeškal (2009), Emil Hakl (2010), Kateřina Tučková (2012), Jakuba Katalpa (2013) a Vladimír Poštulka (2015), který si loni ocenění zasloužil románem Hřbitovní kvítí na smetaně.
