Jako poslední novinka před divadelními prázdninami se v pátek Na zábradlí představuje dramatizace Pasternakova románu Doktor Živago. Milostné drama z časů bolševické revoluce režíruje Jan Mikulášek, v hlavních rolích Živaga a Lary účinkují Stanislav Majer a Jana Plodková.
„Bez historických kulis - ruské revoluce - by byla románová zápletka velmi jednoduchá. Ženatý lékař potká v Moskvě osudovou ženu, pak se oba na krátko setkávají a na dlouho rozcházejí v bouřlivých a krutých časech, aby společně prožili dlouhou zimu na osamělé chatě a pak se už nikdy nesetkali. Jenomže právě ony historické kulisy jsou více než podstatné. Jurij Živago hledá své místo v revoluci. Respektive jej ani příliš nehledá, ví, že žádné místo v ní nemá a ani mít nechce,“ napsala v Revui Politika Ivana Ryčlová.
Románová adaptace Divadla Na zábradlí ovšem spíš než politický kvas rodícího se Sovětského svazu sleduje vztahovou linii Pasternakova románu – a peripetie jeho hrdinů. Podle režiséra Jana Mikuláška totiž ruské reálie z poloviny 20. století, válenky, beranice i vojenské pláště, na divadle nesou nežádoucí komiku. „Základ zachováváme a nevnášíme do něj vlastní motivy, kterým bychom ho chtěli zamlžit. Rozhodli jsme se ale dát reálie stranou a přijít se současnější vizuální i textovou interpretací, aby román rezonoval,“ konstatuje Mikulášek.
Výsledkem je příběh idealistického lékaře zasazený do mrazivě groteskního kabaretu a netradiční úpravy scény, kterou zrcadly osázel Marek Cpin. V hlavní roli vystupuje Stanislav Majer, Laru - Živagovu femme fatale - ztvární Jana Plodková. Na jevišti se dále objeví například Miloslav König, Anežka Kubátová a Jiří Vyorálek. Vzhledem k dosud nevyjasněné autorsko-právní situaci se hra představuje ve dvou předpremiérách; další reprízy Doktora Živaga se uskuteční 29. května a 10. června.
Doba, která vše smetla
„Přijde mi aktuální si prostřednictvím románu uvědomit, kolika lidem není umožněno žít svůj život. Jsou obětí pohybů dějin a struktur ve vlastních zemích, jsou nuceni utíkat a prchat a nemají možnost prožívat své osobní příběhy,“ doplňuje k adaptaci režisér Mikulášek. „V románu navíc dochází ke zvláštnímu napětí. Pasternak je založením básník, a jazyk románu je nezvykle poetický. Popisy krajiny, hlubinných dějů v lidech…, to vše má poetický ráz a do toho vypráví něco naprosto nepoetického – brutální, chaotickou dobu, která vše smetla.“
Příběh bolestných osudů ruské inteligence a Živagova apolitičnost vyvolala v době vzniku mezi cenzurními orgány Sovětského svazu paniku. Neschopnost intelektuála najít své místo v revoluci na žádoucí straně a údajně zhoubné myšlenky, jež skrze svého silně autobiografického hrdinu autor prezentoval, vedly strůjce sovětské politiky k tomu, že vydání díla zakázali. Rukopis, jejž Pasternak považoval za své životní dílo, se ale podařilo propašovat do Itálie, kde (v italštině) vyšel v roce 1957. O rok později jeho autor obdržel Nobelovu cenu za literaturu, pod tlakem nejvyšších sovětských kulturních a stranických orgánů se ale Pasternak ceny vzdal. V Rusku tak kniha vyšla až za perestrojky - v roce 1988.
Román v polovině 60. let proslavil i pětioscarový film s Omarem Sharifem, Julií Christieovou, Geraldinou Chaplinovou a Rodem Steigerem v hlavních rolích (o filmu čtěte více zde). V roce 2002 se Živago procházel i ulicemi staré Prahy, když se zde točila dvoudílná britsko-americká verze s Hansem Mathesonem a Keirou Knightleyovou v hlavních rolích.
