Moskva – Nejen Rusové si v těchto dnech připomínají jednoho ze svých největších spisovatelů Michaila Afanasjeviče Bulgakova, který zemřel 10. března 1940. Jeho popularita přesáhla hranice země především díky románu Mistr a Markétka, který se stal doslova kultovní záležitostí mnoha čtenářů po celém světě. Ačkoli nikdy nepodporoval stalinskou diktaturu, byl po určitou dobu Stalinovým oblíbencem, neboť Josefu Visarionovičovi se líbila Bulgakovova hra Dny Turbinových, dramatizace jeho románu Bílá garda.
V roce 1929 byly všechny Bulgakovovy práce včetně Bílé gardy zakázány; Bulgakov nemohl publikovat a Stalin odmítl jeho žádost o emigraci. Michail A. Bulgakov se narodil v Kyjevě jako nejstarší syn profesora teologie. Jeho sourozenci bojovali v řadách tzv. bílé armády a po občanské válce emigrovali do Paříže. V roce 1909 Michail úspěšně složil maturitní zkoušku a dal se zapsat na lékařskou fakultu kyjevské univerzity. Studia přerušil a v patnáctém roce se přihlásil jako dobrovolník do vojenských lazaretů na frontě. Koncem léta 1916 mu byl vystaven diplom a odjel jako lékař do vesnice Nikolskoje.
V roce 1913 se oženil s Taťánou Lappovou. V roce 1916 absolvoval Lékařskou fakultu Kyjevské univerzity a přestěhoval se do Moskvy. O tři roky později se rozvedl a oženil se s Ljubou Bělozerskou. V roce 1932 se oženil potřetí. Poslední desetiletí svého života pracoval na románu Mistr a Markétka, psal divadelní hry, kritiky, povídky a několik překladů a divadelních přepisů. Většina jeho prací však skončila v šuplíku na několik dalších desetiletí. V roce 1938 napsal dopis Stalinovi, kde požaduje povolení k emigraci, ale nikdy nedostal odpověď.
Mistr a Markétka
Dílo je označováno za magický realismus, kdy sny a fantazie se prolínají se skutečností a tvoří tak specifický románový svět. Hlavní dějovou linií je milostný příběh Mistra a Markétky. Další rovinu pokrývá příběh kouzelníka Wolanda a jeho družiny, do které patří Korovjev, Zazelo a kocour Kňour, který odhaluje v lidech jejich skryté vlastnosti tím, že splňuje návštěvníkům svých fantastických představení jejich tajné sny o blahobytu. Poslední dějová linie se snaží postihnout evangelický konflikt pravdy a práva v dialogu římského místodržícího Judeje Piláta Pontského s Ješuou-Ježíšem, jehož má Pilát proti svému přesvědčení vydat na smrt zaujatému starozákonnímu soudu.
Právě v této době vznikl satirický román Mistr a Markétka (Мастер и Маргарита), publikovaný až třicet let po autorově smrti, v roce 1967. Kniha byla původně dostupná pouze v rámci undergroundu jako samizdat, po mnoha letech pak vyšla cenzurovaná verze jako seriál v časopise Moskva. Mistr a Markétka je považován za nejlepší ruský román 20. století a nejlepší sovětský román. V románu se objevilo několik frází, které se staly běžnou součástí jazyka v postsovětském Rusku, například „Rukopisy nehoří“ („Рукописи не горят“). Spálený rukopis je významnou součástí příběhu Mistra a Markétky a Bulgakov skutečně musel tento román napsat znovu zpaměti, poté kdy sám spálil jediný rukopis. Poslední úpravy románu Mistr a Markétka nadiktoval pět dní před svou smrtí.
