Prahu navštívil Yesmen Mike Bonanno - jeden z dvojice amerických aktivistů, kteří jsou fenoménem od roku 2003. Proslavili se mystifikacemi, kterými upozorňují na problémy společnosti. Bonanno při své pražské návštěvě poskytl rozhovor Událostem v kultuře, třeba o tom, proč aktivistům někdy chybí humor, co se Američané můžou naučit od Čechů nebo co Yesmeni chystají na současného amerického prezidenta.
Mike Bonnano a Andy Bichlbaum se ve skutečnosti jmenují Igor Vamos a Jacque Servin. Jeden je učitelem umění se třemi dětmi, druhý homosexuálním učitelem designu, oba jsou potomci migrantů, kteří přežili holocaust. „Když vyrůstáte na útěku před nacisty, poměrně vám utkví, že mocní nemají vždycky pravdu,“ okomentovali svůj původ v posledním filmu Yesmeni se bouří z roku 2014.
Poprvé se proslavili tím, že v obchodech vyměnili hlasy barbie a figurky G. I. Joe na protest proti sexuálním stereotypům. Také třeba v přímém televizním přenosu oznámili odškodnění obětí v Bhópálu - největší průmyslové katastrofy světa.
Dlouhodobě už mají mocnějšího nepřítele - globální oteplování. Představili například záchranné koule do každého klimatu nebo uspořádali několik falešných konferencí, kterým uvěřila média. Ať už z klimatického summitu, nebo z párty ropné společnosti.
Zažili zatčení, žalobu i akce, které skončily fiaskem. I přes ztráty partnerů nebo krize mezi sebou pro ně byly nejhorší pocity vlastní bezmoci. „Vlády s tím nic nedělají. Člověk je z toho naprosto zoufalý a přemýšlí, proč je, sakra, vůbec aktivistou,“ přiznal Bonanno ve zmíněném dokumentu.
Rozhovor s Mikem Bonannem
Měl jste někdy takovou krizi, že jste to chtěl vzdát?
No jasně. Krize jsou pořád. U aktivistů je dost běžný syndrom vyhoření, když jedou pořád na plný plyn. Nikdo vám za to nedá peníze, nic moc z toho nemáte. My jsme na tom trochu líp, protože aspoň točíme filmy. Jenže riziko toho, co by se mohlo stát, kdybychom nic nedělali, je příliš velké. Takže je mnohem lepší, když pokračujeme v přesvědčování. Musíte se pořád dívat do budoucnosti.
Proč je pro vás zásadním tématem zrovna globální oteplování?
Všechno ostatní se zhorší, když se zhorší klima a životní prostředí. Nebude co jíst, migrace se stane neúnosnou. Musíme to napravit.
Co je nejtěžší věc na tom, být americkým aktivistou?
Momentálně je nejtěžší, že máme v úřadu Donalda Trumpa. Nad vším, co jsme udělali za posledních třicet let, visí otazník. To je teď skutečný problém. Máme za sebou spoustu malých krůčků kupředu, ale zároveň je tady obrovský krok zpátky.
Proč tak často chybí v aktivismu humor?
Od přemýšlení máme často dost zavařenou hlavu. A musíme být pořád strašně vážní, protože témata, kterými se zabýváme, nejsou k smíchu. Ale o to nejde. V každém sociálním hnutí byl a vždycky bude nějaký komediant nebo provokatér, který lidi kolem rozesmívá. A občas někoho zvenku - někoho nezainteresovaného - pobaví natolik, že se k nim přidá. Pro humor se vždycky najde místo. I když jde o vážnou věc.
Slyšel jste někdy o dokumentu Český sen, v němž Filip Remunda a Vít Klusák otevírají neexistující hypermarket?
Samozřejmě, že jsem slyšel o dokumentu Český sen. Když šel Český sen poprvé do kin, vlastně ještě mnohem dřív, nás oslovil režisér Filip Remunda a vyprávěl nám, o čem by měl být. Dostali jsme kopii a stali jsme se absolutně posedlí. Pouštím ten film svým studentům aspoň jednou do roka. Američané se můžou od Čechů a také od Českého snu hodně naučit. O kapitalismu jako takovém. A také o prázdnotě, která nastane, když se dostanete někam, kde má být utopie, ale není.
Poslední dokument je z roku 2014. Chystáte něco nového?
Pořád pracujeme na našich projektech. Právě teď netočíme žádný fim, ale připravujeme menší věci a možná i televizní pořad. Takže se nezastavujeme. A přemýšlíme o tom, že se trochu nabouráme do Trumpovy administrativy.
