Ve Slováckém divadle nastudovali „groteskně nostalgickou hru vesmírného rozměru“. Uvedou Kosmické jaro, které dosud inscenoval výhradně pražský Činoherní klub, pokaždé v režii autora Ladislava Smočka.
Kosmické jaro vychází nejen názvem z obrazu abstraktního malíře Františka Kupky. Odkrývá otázky o podstatě existence člověka a vůbec vesmíru, které si pokládají osoby nejrůznějších věků i profesí.
Hlavní postavou je Pán domu, jehož ztvárnil Pavel Hromádka. „Je velmi nemocný a připravuje se – ne na smrt, to je příliš obyčejně řečeno, ale na přechod někam jinam. A uvažuje,“ upřesnil herec.
V rolích návštěvníků domu určeného kvůli těžbě k demolici se vystřídá skoro celý herecký soubor. „Hra má spoustu odkazů na Čechova, s nímž se ve Slováckém divadle často setkáváme, mohli jsme z něho tedy čerpat,“ podotýká ke Smočkově textu herečka Jitka Hlaváčová.
Odpovědi musíme hledat v sobě, ne v kosmu
Kosmické jaro napsal na konci šedesátých let pro svou domovskou scénu, tedy pražský Činoherní klub, Ladislav Smoček. Pouze na této scéně také byla inscenace zatím dvakrát uvedena, poprvé v roce 1970, podruhé o třicet let později. „Až během inscenování jsme přicházeli na to proč. Je to opravdu velice komplikovaná věc,“ připustil ředitel Slováckého divadla a režisér inscenace Michal Zetel.
Současnost podle něj významu půlstoletí staré inscenace jen nahrává. „V době, kdy vrcholila válka o dobývání vesmíru mezi světovými velmocemi, byla naše pozornost upnuta k technologiím, k vědě a výzkumu. Myslím si, že teď nastává doba, kdy bychom odpověď po smyslu a pravdě měli hledat uvnitř,“ srovnává časové okolnosti uvedení Kosmického jara Zetel.
Slovácké divadlo Smočkovu grotesku před publikem v Uherském Hradišti poprvé předvedlo 2. února.
