Odejít, nebo zůstat? Otázka, kterou v březnu 1939 řešilo v Československu mnoho židovských rodin. Kniha Dopisy z Prahy 1939-1941 přináší intimní pohled do života jedné z nich. Paula Fröhlichová popisuje své dceři v Americe každým dnem těžší život v okupované zemi.
Bezprostředně po nacistické okupaci museli Max a Irma udělat zásadní rozhodnutí. Nakonec odjeli do zahraničí a po několika měsících se jim podařilo dostat z protektorátu i obě dcery. Téměř celá rodina ale zahynula v koncentračních táborech, včetně babičky Pauly Fröhlichové, která se o o vnučky po odchodu jejich rodičů do exilu starala.
Úvodní slovo ke knize napsal Andrew Schapiro, bývalý velvyslanec USA v České republice je přímým potomkem autorek dopisů. „Když jsem poprvé slyšel ten příběh, uvědomil jsem si, jak blízko jsem byl já, moje sestra a celá rodina tomu, abychom vůbec nebyli,“ říká. „Máma občas říkala, že to bylo, jako by rodinu vytáhli z ohně. Po příchodu nacistů totiž unikli jen díky tomu, že je Spojené státy byly ochotny přijmout.“
Tak sbohem, na shledanou…
Dopisy představují korespondenci tří generací jedné židovské rodiny. Často se v nich míchá čeština s němčinou a výrazy v jidiš.
„Čtenář se dostane do velice intimní konverzace lidí, kteří vlastně nikdy nepočítali s tím, že by jejich dopisy četl někdo jiný mimo rodinu. Velice emocionálně vypráví o rozdělené rodině, o touze po shledání, o úzkosti z budoucnosti. Až do dost odevzdaného konce,“ uvedla ke knize historička Kateřina Čapková, která korespondenci zpracovala pro české vydání.
Anglickou verzi knihy objevil při návštěvě Ameriky syn psychoterapeutky Heleny Klímové. S rodinami Czernerových a Föhlichových ji váže podobný osud. „Naše babička zahynula ve stejném transportu jako babička, která psala tu knížku. Strašně mě to vzalo za srdce,“ přiznává.
Paula Fröhlichová zahynula v Treblince. Poslední dopis svojí rodině napsala v červenci 1942 krátce před deportací. „Moji drazí, oznamuji vám, že v pondělí nastupuji. Buďte hodně zdrávi. Tak sbohem, na shledanou. Vaše Paula,“ stálo v něm.
