Britská modelka Alexsandrah má „dvojče“, které pracuje místo ní. Alexsandrah dostává zaplaceno za každou zakázku své „sestry“, která ovšem není z masa a kostí, ale z pixelů. Skutečnou modelku totiž „naklonovala“ do nejmenších detailů umělá inteligence (AI). V módní branži AI usnadňuje naplnění požadavků na modely a modelky rozmanitých barev pleti a konfekčních velikostí. Ze stejného důvodu ovšem tento nástroj mnozí vnímají jako ohrožení své práce.
Modelky generované AI pomůžou vybrat padnoucí tričko, ale vezmou práci
Přestavit si, jestli mu bude sedět tričko z e-shopu, je pro nakupujícího snazší, když ho může vidět na někom podobného somatotypu. Michael Musandu z amsterdamské společnosti LaLaLand.ai, která testuje modely generované AI pro společnosti z oblasti módy, považuje za reálnou možnost, že by si nakupující místo jednoho modelu mohl prohlédnout deset nebo dvanáct s odlišnou konfekční velkostí. A umělá inteligence zvládne jakýkoliv kus oblečení poměrně snadno „navléct“ na digitální modelku.
Méně vráceného zboží, ale také méně diverzity
Výhod to má několik. Spotřebitel častěji nakoupí věci jako šité mu na míru, tím pádem méně vrací nepadnoucí zboží, což snižuje z toho plynoucí zátěž pro firmy i planetu. A podnikům digitální modelky a modelové šetří peníze. „Pro značky není splnitelné, aby pro každý prodávaný výrobek nafotily devět modelek, protože nenajímají jen modelky, ale také fotografy, kadeřníky a vizážisty,“ podotýká Musandu.
Možnost nasimulovat prakticky jakéhokoliv člověka se zdá na první pohled výhodné. Nicméně to s sebou nese mimo jiné riziko, že sílící požadavky na větší rozmanitost naplní módní průmysl jen papírově, nebo přesněji řečeno digitálně. Vznikne zkreslený dojem, že diverzita je dostatečná.
Nemysleli jsme to tak, omlouvala se firma Levi Strauss za AI
Značka džínsů Levi Strauss & Co. loni v březnu oznámila, že se chystá testovat modely generované umělou inteligencí, aby na svém webu rozšířila škálu typů postav a nedostatečně zastoupených etnik. Po ledové sprše nesouhlasných reakcí společnost dodala, že tím ale nechce ustupovat od svého závazku pracovat s různorodými (reálnými) modelkami.
„Tento pilotní projekt nepovažujeme za prostředek k prosazování rozmanitosti ani za náhradu skutečných opatření, které je třeba přijmout k dosažení našich cílů v oblasti diverzity, rovnosti a inkluze, a neměl tak být prezentován,“ uvedla firma Levi Strauss na pravou míru v prohlášení. Minulý měsíc svůj postoj aktualizovala o sdělení, že nemá v plánu program AI rozšiřovat.
Společnosti oslovené agenturou AP – kromě amerických řetězců Neiman Marcus či Walmart také značka H&M, která prodává oblečení i v Česku – uvedly, že modely generované umělou inteligencí nepoužívají. Některé se odmítly k dotazu vyjádřit, třeba gigant rychlé módy Shein.
Dost práce pro všechny?
„Žijeme na téhle úžasné planetě Zemi. Máte tu člověka každého odstínu pleti, každé výšky, každé velikosti. Proč ho nenajít?“ pléduje za reálné lidi v módních katalozích modelka Yve Edmondová z New Yorku. Její poněkud naivní přání ale v praxi těžko obstojí.
Relativní nenáročnost digitálních modelů tak právem vede k obavám, že nahradí ty lidské. Práce tím pádem ubyde i pro související profese, jako jsou vizážisté či fotografové. Snahy už jsou. Nizozemská Deep Agency za dvacet devět dolarů měsíčně nabízí v režimu beta testování dodání falešných modelek podle zadání. Není prvním ani posledním pokusem o vybudování modelingové agentury s umělou inteligencí. Výsledky nejsou vždy nejpřesvědčivější – zatím.
Ale třeba londýnská modelka Alexsandrah, zmíněná v úvodu, tvrdí, že digitální dvojče jí naopak pomohlo na sebe v módním průmyslu upozornit.
„Revoluce digitálního modelingu je pro tvůrce tak vzrušující a já osobně se jí necítím ohrožena. V módním průmyslu je prostor pro nás všechny,“ píše Alexsandrah na webu britské digitální modelingové agentury The Diigitals. Zastupující agentura dohlíží mimo jiné na to, aby digitální kopie Alexsandrah vydělávala srovnatelné částky, jaké by dostávala ona osobně.
Digitální supermodelka Shudu
Své tělo a obličej propůjčila Alexsandrah také digitální modelce Shudu k focení pro australský Vogue. Zatímco pózovala, její pohyby snímaly senzory. Shudu stvořil už v roce 2017 někdejší módní fotograf Cameron Wilson, nyní generální ředitel The Diigitals.
Poté, co sklidil kritiku za digitální blackface – tedy neuctivou formu make-upu karikující lidi tmavé pleti – se rozhodl „první digitální supermodelku na světě“ využívat tak, aby pracovní příležitosti ženám tmavé pleti spíše vytvářela, ne brala.
Ani Shudu si ale na nedostatek nabídek stěžovat nemůže. Digitální influenceři jako ona nebo Lil Miquela, kterou sleduje jen na Instagramu přes dva miliony lidí, předvádějí na sociálních sítích oblečení značek Prada, Dior či Gucci. K nákupu módních kousků mají ale přimět skutečné sledující.
Ne vždy se to setká s pochopením. Společnost Calvin Klein se třeba omlouvala za reklamu na spodní prádlo, v níž se Lil Miquela líbala se skutečnou – a heterosexuální – modelkou Bellou Hadid.
„Kdo by vlastnil tato data?“
Michael Musandu ze společnosti Lalaland.ai, s níž firma Levi Strauss spolupracovala na svém AI projektu, vyzdvihuje, že využití AI v módní branži vytváří příležitosti pro lidi, kteří s touto technologií chtějí nebo umějí pracovat. Nové pracovní možnosti vznikají i tím, že společnosti jako LaLaLand.ai platí lidem za trénink svých algoritmů.
Ovšem v tréninku AI na reálných lidech vězí jistá úskalí. Nejasnost kolem autorských práv a zneužití „podkladů“, na nichž se AI cvičí, vede ke kritice napříč obory. Stejně jako v případě literatury mohou být i fotografie či scany modelek – nebo ony samy, pokud neznají jasně účel zakázky – využity k vytvoření avatara bez jakékoliv finanční kompenzace a souhlasu.
Vše se ještě komplikuje tím, že vygenerované podobizny nejsou kopií jedna ku jedné, ale „složené“ z množství „načtených“ fotografií. „Kdo by vlastnil tato data? Kde by byla uložena? Jsem si jistá, že existují způsoby, jak na ně mít plná práva, ale vzhledem k tomu, že se tato oblast technologií teprve vylaďuje, nerada bych byla pokusným králíkem,“ uvedla pro The Guardian Sinead Bovellová, která se kromě modelingu věnuje právě etickým dilematům v této oblasti.
„Kdo má právo vlastnit identity, které modelky s umělou inteligencí reprezentují?“ dodává, že tyto otázky se netýkají jen reálných lidí.
Dřív nebo později ale na tento „Divoký západ“ vnese pravidla legislativa. Diskuse ohledně regulace se už vedou. Česko zajímá takzvaný akt o umělé inteligenci, který v březnu schválili europoslanci. Podle odborníků je prvním svého druhu na světě. Nařízení klasifikuje technologie podle způsobu využití a řešit má i omezení, dokonce zákazy, podle míry rizik.
