Pražské Centrum současného umění DOX připravilo projekt s názvem (Ne)Moc. Přináší práce čtyř desítek českých i zahraničních tvůrců, řada z nich se řadí do kategorie art brut, tedy autorů výtvarně neškolených a často duševně nemocných. Vystavenými díly prostupují témata moci, bezmoci a nemoci.
Moc, bezmoc a nemoc dokládají na výstavě fiktivní Ukranie i hajlování
Hlavním tématem výstavy je touha po moci jako hnací motor dějin i jejich destruktivní síla. Záměr projektu vznikl ještě před pandemií covidu-19 i vypuknutím války na Ukrajině, obě události ale podle kurátorů dodaly tématům novou perspektivu. „Vrhly nové světlo na patologii osobností potentátů, slepou poslušnost davu i absurditu fungování institucí,“ popisuje Centrum DOX.
Hned v úvodu výstavy návštěvníky zastaví transparenty, s nimiž vycházela do petrohradských ulici Jelena Osipovová. Šestasedmdesátiletá „babička opozice“ se v Petrohradě opakovaně účastnila protestů proti ruské agresi na Ukrajině. „Její hlas je natolik výrazný, že jsme se pustili do velmi komplikované věci, a to jak v současné době zajistit zápůjčku uměleckých děl s touto tematikou z Ruska, kde za držení takových děl hrozí až patnáctileté vězení,“ prozradil kurátor Otto M. Urban.
Přímo proti transparentům Osipovové návštěvníka zdraví tři zvednuté paže. Výmluvné gesto ztvárněné italským umělcem Mauriziem Cattelanem odkazuje k nacistickému pozdravu i ke klasicistními obrazu Přísaha Horatiů. Ve výjevu z antického Říma se toto gesto také objevuje. „U vstupu do výstavy jsme chtěli být na jedné straně zesměšňující a ironičtí, na straně druhé vážní. Právě kontrast mezi vážností, nevážností, vysokým, nízkým je něco, co výstava chce – vedle dalších věcí – ukázat,“ upozornil Urban.
Nechceme určovat, kdo je normální, a kdo není
Ústředním tématem výstavy je sice touha po moci, „nemoc mocných a moc bezmocných“ tu však získávají nové obsahy. Už jen proto, že řada vystavujících náleží k takzvaným art brutistům, tedy k tvůrcům s duševní poruchou či jinak náležící spíše k okraji společnosti. Od „profesionálních“ děl není jejich tvorba na výstavě nijak oddělena. „Určovat, kdo je nemocný, a kdo není, kdo je normální, a kdo není, zvlášť v oblasti umění, se nám příčí,“ vysvětlila kurátorka Terezie Zemánková.
K art brutistům patří například Zdeněk Košek. Prodělal psychotickou ataku, od té doby byl přesvědčen, že řídí počasí po celém světě. „Vybudoval celý ideový systém, který zahrnoval vznik světa a fungování ženského a mužského principu,“ dodává Zemánková.
Američan Jerry Gretzinger zase v Centru DOX ukazuje v site-spicific instalaci jen zlomek ze své monumentální mapy. Na zachycení fiktivního území takzvané Ukranie pracuje celý život. „Jerry začal kdysi dávno, když byl mladý, z nudy kreslit návrh města a pak ho napadlo, že ti obyvatelé nemají co jíst, tak začal kreslit pole a louky a vodu a řeky a celé se to začalo strašně rozrůstat,“ podotýká k mapě kurátorka Natálie Drtinová.
Výstava (Ne)Moc zůstane v DOX do 6. listopadu. Je závěrečným dílem takzvané pandemické trilogie, po výstavách Vanitas a Nadějné vyhlídky.
4 minuty
Moc, nemoc a bezmoc v současném umění
