Praha - Hudebnímu festivalu Rock for Churchill se nechtělo čekat na slunečný srpen a už včera se v Praze postaral o slušné horko. V Lucerna Music Baru, kde se odehrávala klubová verze této akce, propuklo vydatné drum'n'bassové šílenství. Postarali se o něj britští The Qemists a špetku world music na přítomné dýchla mimo jiné také multižánrová N.O.H.A. Obě kapely se postaraly o slušnou rozcvičku na letní festivalovou sezonu.
Noise of Human Art rozjeli večer bez větších řečí na výbornou. Otestovali přitom relativně novou zpěvačku Kaiu Brown, která do sestavy zapadla jak hrášek do lusku. Naopak celý projev sestavy příjemně osvěžila. Každý příchod Mc Chevyho dodal dané písničce snesitelný testosteronový náboj a čím víc publikum tančilo, tím víc se zubil na všechny strany. N.O.H.A. se zasloužila o to, že by večer neskončil fiaskem ani v případě, kdyby The Qemists hráli úplnou tužku.
Na tento katastrofický scénář ale naštěstí nedošlo. N.O.H.A. naladila zaplněný sál do patřičně „pařící“ nálady, takže jakmile se rozblikala červená světa, začali fanoušci slintat, a to britská pětice ještě nebyla na pódiu ani kompletní.
The Qemists představili také pár skladeb z nadcházejícího alba, které by údajně mělo vyjít ještě v tomto roce.
Po spojení breakbeatu, drum'n'bassu, rocku i dubstepu vznikne chemická reakce, s níž už The Qemists dokázali zamotat hlavu slušnému zástupu fanoušků. I v Česku jich mají slušný zástup, a včera jistě ocenili to, že pánové z Brightonu nespoléhají jenom na elektro mašinky - bicí a kytara byly pěkně naživo a umocnily tak celkový hutný zvuk, který se přítomným probíjel do nejhlubších útrob.
Kdyby do Music Baru vstoupil hluchý, otevřel by se mu bizarní obrázek. Davy cukajících se, skákajících a křečovitě tančících lidí. Ti všichni se odprostili od toho, jak budou vypadat, a po vzoru obou zpěváků si do mozku vpustili elektronické brouky. Těžko říct, jestli někdo sledoval, co se děje na pódiu, publikum bylo v prožitku zabráno hlavně do sebe. Z transu je probudil konec každé skladby, který vyplnil hurónský řev a potlesk.
Ačkoliv se dá po několika skladbách docela snadno poznat návod, podle jakého muzikanti tuhle hádanku skládají, nic to nemění na tom, že si The Qemists naživo zamilujete.
