Osmdesát let starý snímek Zborov se vrací do kin. Válečný film už při svém prvním uvedení zaujal výpravnou rekonstrukcí bojů, k nimž došlo v bitvě na západě Ukrajiny v červenci 1917. Tehdy se z československých legionářů roztroušených po východní frontě poprvé zformovala armádní jednotka. Na plátna biografů Zborov v digitálně restaurované podobě vrátil Národní filmový archiv.
Místo mobilizace komparz. Restaurovaná bitva u Zborova se vrací do kin
V kontextu celé války nepatřila bitva u Zborova k těm významným, nečekaný úspěch špatně ozbrojených, ale odhodlaných legionářů ji ale učinil významnou pákou v usilování o samostatný stát Čechů a Slováků.
V mladé republice byly zborovské boje tématem řady děl. Film zachytil scénu z bitvy v roce 1928 dramatem Za československý stát a o tři roky později už ve zvukovém snímku Třetí rota, který byl adaptací stejnojmenného románu legionářského autora Josefa Kopty. Ke spisovatelům z řad legionářů patřil po první světové válce také Rudolf Medek (jehož drama Plukovník Švec shodou okolností nedávno resuscitovalo Národní divadlo). Právě podle jeho námětu vznikl na konci napjatých třicátých let celovečerní film Zborov.
„Děj se odehrává v různých prostředích a zachycuje jak formování legií v Rusku, tak i život rodin legionářů, které byly pronásledovány,“ podotýká filmová historička Alena Šlingerová. Velká část příběhu sleduje drama v plzeňských strojírenských závodech, které musely za velkého pracovního nasazení vyzbrojovat rakouskou armádu a kde se formoval protirakouský odboj. Druhá polovina filmu líčí život vojáků a frontové boje.
Vrcholem – nejen dějovým, ale i filmařským – je pak bitva u Zborova, v níž zemřelo přes 160 českých, slovenských a ruských vojáků. Klíčovou scénu, ve které u ukrajinské obce bojují českoslovenští legionáři proti rakousko-uherské armádě, natáčely tisíce komparzistů. Pro čtyři filmové kamery ji sehráli v tehdejším vojenském výcvikovém prostoru Milovice.
„Je paradoxem, že v roce 1938, kdy mobilizace skončila demobilizací a blížila se válka, vojáci statovali při natáčení filmu Zborov,“ upozorňuje ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant. Vedle bezejmenného komparzu si ve filmu zahráli František Smolík, Ladislav Boháč, Vladimír Šmeral, Jaroslav Marvan či Nataša Gollová.
Jeden režisér musel Barrandov opustit, druhý mu šéfoval
Snímek měl být původně uveden už v roce 1937 ke dvacátému výročí bitvy. Ale práce na scénáři a čekání na vhodné roční období pro finální scény natáčení oddálilo. Jednoduchá nebyla ani distribuce do kin, protože několik měsíců po premiéře začala druhá světová válka.
V roce 1945 se film ještě na chvíli do biografů vrátil, ale s nástupem komunistů přišel zákaz, připomínat slávu legionářů totiž nebylo ideologicky vhodné. „Navíc jeden z režisérů začátkem padesátých let emigroval, takže až do roku 1989 nebylo žádoucí, aby se Zborov objevoval,“ doplnila Šlingerová.
J. A. Holman emigroval spolu se zakladatelem barrandovských studií Milošem Havlem za poměrně dramatických okolností (při prvním pokusu o útěk byli zatčeni). Poté působil především v Rádiu Svobodná Evropa v Mnichově.
Spolurežisér Zborova Jiří Slavíček (syn malíře Antonína Slavíčka) zvolil jiný osud. Tvůrce „filmů pro pamětníky“ Kluci na řece nebo Pantáta Bezoušek naposledy režíroval v roce 1952 Konec strašidel o statečných pionýrech, kteří pomohou dopadnout záškodníky. Přednost před natáčením dal pedagogické činnosti a také šéfoval zestátněným barrandovským ateliérům.
Od 6. listopadu se tedy filmový Zborov vrátil do kin potřetí.
Díky digitálnímu zrestaurování mohou všichni vidět pokus o to, jak reprezentovat v hraném filmu ideu Československa jako samostatného státu.
Zborov je poslední z šesti titulů, které Národní filmový archiv letos uvedl znovu do kin v souvislosti s „osmičkovými výročími“. Diváci tak opět mohli vidět partyzánskou Bílou tmu, komedii Klapzubova jedenáctka nebo rovněž digitálně restaurované Démanty noci.