Praha - Ministerstvo kultury (MK) nezahájilo řízení o tom, zda prohlásit rohový dům na Václavském náměstí za kulturní památku. Dům chce jeho vlastník zbourat a postavit na jeho místě a přilehlém pozemku novou stavbu. Demolici domu, který je součástí pražské památkové rezervace, umožnil svým rozhodnutím památkový odbor magistrátu.
MK sice shledalo závazné stanovisko magistrátních památkářů jako nezákonné a o půl roku později ho zrušilo, rozkladová komise MK ale toto přezkumné řízení doporučila zrušit. Učinil tak loni bývalý ministr kultury Jiří Besser - podle správního řádu lze zahájit přezkumné řízení do dvou měsíců. Majitel domu tak může začít bourat a stavět nový dům. Zatím ale nepožádal o demoliční výměr.
V konečném rozhodnutí ministra Bessera stálo, že majitel domu závazné stanovisko pražského magistrátu „nerušeně a v dobré míře konzumoval po dobu více než šesti měsíců.“ Jeho investice by prý mohla být ministerským zrušením magistrátního rozhodnutí „vážně narušena, či dokonce zcela zmařena“.
Proti bourání domu protestovalo mnoho odborníků, upozorňovali také na to, že ministr kultury by měl hájit spíše zájmy státu v oblasti památkové péče, než zájmy soukromého investora. I po konečném rozhodnutí ministra apelují na MK, aby se problémem ještě zabývalo. Návrh na prohlášení domu kulturní památkou podala mimo jiné Uměleckohistorická společnost.
„Řízení (o prohlášení kulturní památkou) nebylo vzhledem k výše uvedeným skutečnostem zahájeno, neboť po rozhodnutí nadřízeného správního orgánu (ministra kultury) o právech investora nabytých v dobré víře by již toto řízení nemohlo plnit očekávaný účinek, nemohlo by zabránit demolici domu,“ sdělil ředitel odboru památkové péče MK Jiří Vajčner. Dodal, že smyslem prohlašování kulturních památek je zjistit jejich památkovou hodnotu, nikoli „regulovat úkony dle stavebního zákona“.
Podle některých právních názorů ale není jisté, že by případné prohlášení domu za památku nemohlo demolici zabránit. Existuje totiž judikát Nejvyššího správního soudu z roku 2009, který řešil spor mezi majiteli objektu a obcí, která přes jejich pozemek chtěla vést silnici. Teprve po vypracování územního plánu byl objekt stojící v cestě silnici prohlášen za kulturní památku; z hlediska územního plánu šlo o novou skutečnost a bylo nutné ji respektovat.
NSS v jiném svém rozhodnutí také konstatuje, že účelem památkového zákona je ochrana kulturních památek, „takže nemůže být viděno jako v rozporu s tímto účelem zákona, pokud byly návrhy na prohlášení předmětného domu za kulturní památku podány jako jeden z prostředků k jeho ochraně“.
