Miluji outsidery, přiznává ruská „zrádkyně“ Ljudmila Ulická

Nahrávám video
Ljudmila Ulická představila v Praze Zelený stan
Zdroj: ČT24

Čtenáři a kritiky uznávaná, ale ruským režimem zatracovaná spisovatelka Ljudmila Ulická osobně představila v Praze svou poslední knihu. Zelený stan zastřešuje osudy tří ruských disidentů po smrti Stalina. Během pražské diskuse autorka uklidňovala čtenáře, že literaturu v Rusku nikdo necenzuruje. Dodala ale, že jiná situace panuje ve sdělovacích prostředcích.

Ulická (* 1943) se narodila v židovské rodině v baškirském městečku Davlekanovo, oba její dědečkové prošli stalinskými lágry a vyhnanstvím. Vystudovala genetiku, ale poté, co byla laboratoř, v níž pracovala, v roce 1970 zavřena kvůli šíření samizdatu, opustila přírodovědu a začala se víc věnovat literatuře. 

„Co se děje teď, je historie“

Ve svých dílech se dotýká tabuizovaných nebo popíraných témat - stalinských lágrů, deportace menšin či boje za povolení potratů v poválečném Sovětském svazu. V románu Zelený stan (v originále vyšel v roce 2010) se věnuje osudům lidí kolem samizdatu. „Poskládala jsem je jako puzzle,“ říká o jednotlivých příbězích Ulická. „Použila jsem hodně z osudů mých přátel, někteří z nich už nejsou naživu,“ prozradila. Pod vlastním jménem tu vystupuje například autor Souostroví Gulag Alexandr Solženicyn nebo básnířka Natalia Gorbaněvská.

Miluji outsidery. Kdysi jsem taky byla na okraji. Teď jsem mainstream, což mi nedělá radost. Ve skutečnosti mě zajímá obyčejný člověk, neúspěšný. Ne ten, co buduje kariéru a jen konzumuje. Spíše mě zajímá něžný a zranitelný jedinec nebo ten, co slouží jiným a obětuje se.
Ljudmila Ulická
Zelený stan
Zdroj: Paseka

Zelený stan je pro mě spíše historie mého života než historický román. I to, co se děje teď, je historie mého života. Určitá hesla a témata, která zaznívala v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech, zaznívají teď také a jsou aktuální,“ tvrdí. „Je zřejmé, že stát nevnímá potřeby lidí, jak a jakým směrem se ubírat dál. Proto lze tu dobu srovnávat se současností.“ 

„Možná jsem už všechno napsala“

Ljudmila Ulická patří mezi velké kritiky současné vlády. Poté, co vystoupila spolu s dalšími autory proti ruským zásahům na Ukrajině, byla označena za zrádkyni. „Netrpím kvůli tomu, že nemám dobrý vztah s vládou,“ říká ale. „Oni si mě nevšímají, já si jich také nevšímám. Ale studuji je a zkoumám a oni, sláva bohu, si mě pohlídají jen občas. Takže mě to vůbec neobtěžuje.“ 

Její knihy sbírají ceny, přeloženy byly do více než 35 jazyků. Zelený stan je ale podle autorky přesto jejím posledním románem. „Už nechci psát romány, protože jsem unavená,“ vysvětluje. „Je to strašně těžká práce. Na konci října v Rusku vyšel můj poslední román. Možná už jsem všechno napsala.“

Čeští čtenáři mohou z překladu znát její román Daniel Stein, překladatel (2012) a povídkovou sbírku Ženské lži (2013). 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Nominace na Oscara vysbírali rekordní Hříšníci, český Hurikán neuspěl

Nominacím na ceny Oscar za rok 2025 vévodí film Hříšníci režiséra Ryana Cooglera. Překonal dokonce dosavadní rekord v počtu nominací, má jich o dvě víc, tedy šestnáct. Český krátkometrážní animovaný snímek Hurikán režiséra Jana Sasky se do finále nedostal. Vítězové si pro prestižní sošky dojdou v polovině března.
14:53Aktualizovánopřed 5 hhodinami

Třiadvacet postav pro dva herce. Changes ukazují, jak se za den změníme

Dva herci ztvárňují třiadvacet postav v intimní a zároveň ironické inscenaci Changes, kterou v české premiéře uvádí Národní divadlo Brno. Hra současné německé dramatičky Maji Zadeové sleduje jediný den v životě partnerské dvojice a zároveň svět kolem, který se neustále proměňuje.
před 9 hhodinami

Martin Salajka se prodírá mlhovinou mimo realitu

Martina Salajku přivedla k malování příroda. Teď se k ní vrací ještě intenzivněji než kdy dřív, jak ukazuje i ohlédnutí za jeho tvorbou z posledních dvou let na výstavě Nebula, tedy Mlhovina, v pražské Trafo Gallery.
před 12 hhodinami

K Didoně a Aeneovi přizvali v Národním divadle Indiánskou královnu

Národní divadlo uvádí jednu z nejstarších, dodnes široce hraných a populárních oper. Milostný příběh s tragickým koncem Dido a Aeneas převedl do operní podoby na konci sedmnáctého století anglický komponista Henry Purcell.
včera v 17:31

Identita, deformace, mystifikace. Tři výtvarníci rozehrávají v Opavě partii

Tři výtvarníci se vztahem ke Slezsku a zároveň k portrétu a k figuře vystavují v opavském Domě umění. Výstava s názvem Partie představuje díla Ivany Štenclové, Pavla Formana a polského výtvarníka Roberta Kusmirowského.
včera v 17:22

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
včera v 15:42

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
včera v 12:47

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30
Načítání...