Praha - Herec Luděk Munzar stál na jevišti vedle takových hereckých velikánů, jako byl Zdeněk Štěpánek, Jan Pivec, Dana Medřická nebo Karel Höger. Pokládá prý za obrovský dar, že jim mohl „nepřekážet“, a rozhodl se jim věnovat své Milé vzpomínky. Vyjdou na CD u příležitosti jeho osmdesátých narozenin.
Zvukový záznam Munzarových vzpomínek vznikl na podzim během pořadu Byl jsem na pouti dnes… v Divadle na Vinohradech. Na komorní scéně vzpomínal herec na své kolegy i vzácné přátele, které potkal v druhém velkém pražském kamenném divadle - v Národním.
Podle režiséra nahrávky Roberta Tamchyny nejsou Munzarovy vzpomínky o těch, které v životě poznal, prázdné jako mnohé populární veselé příběhy z natáčení. "Naopak, jsou to příběhy, v nichž je nejdůležitější člověk, o kterém se vypráví. Vypravěč jako by jen předával pocit podané ruky, úsměvu a osobní blízkosti velkých herců naší první scény."
Na prknech Národního divadla odehrál Luděk Munzar třiatřicet sezon. „Mám na co vzpomínat a věřte, že to jsou vzpomínky krásné, ale hrozně bolí. Jsou věci, které jsou už nenávratně pryč,“ svěřil se. Zlatou kapličku opustil spolu se svou manželkou a herečkou Janou Hlaváčovou v roce 1990, protože se názorově rozešli s tehdejším vedením.
Přes dvě desítky let pak na jeviště nevstoupil. Až loni na podzim se nechal přemluvit k pořadu věnovanému básníku Františku Hrubínovi v pražské Viole. Vrátil se i do Národního divadla, ne ovšem jako člen souboru, ale aby zde převzal Cenu Thálie 2011 za celoživotní mistrovství v činohře.
Milé vpomínky, které vyjdou příští rok v březnu, kdy Munzar oslaví osmdesáté narozeniny, nejsou jeho jediným vzpomínkovým projektem. S podobným pořadem o herectví a také své velké lásce k létání a rychlým autům, nazvaným S vůní šminek a benzínu, už cestoval po českých divadlech v devadesátých letech. „Když z mého představení odcházejí lidé s pocitem, že je život hezčí, tak je to moc,“ přeje si, aby i jeho vzpomínky posluchače oslovily.
